Děkuji za věcnou diskuzi. Jako vždy zareaguji. Doufám, že na nic nezapomenu.
Pane senátore Fischere, co se týká Ukrajiny, ano, já jsem jenom věcně konstatovat, že my podpoříme ten 21. sankční balíček. Teď asi není prostor na to, abychom diskutovali, v čem byly dobré ty balíčky před tím, a v čem třeba selhaly. My to věcně bereme tak, že toto bude na stole a Česká republika se k tomu přihlásí. V zásadě vy jste řekl správně to LNG. A já vám to tady říkal dva tři čtyři roky. Je třeba, abychom si přestali lhát a abychom přestali strkat hlavu do písku v rámci LNG.
Já jsem mnohokrát říkal to, že jsou evropské země, které naprosto cíleným způsobem posilují nákupy z Ruska, protože vědí, že to kupují z Ruska. A právě prostřednictvím LNG. Zatímco v roce 2023 klesl meziročně nebo dokonce mezi zahájením války až koncem roku 2023 ten podíl ruského plynu z nějakých 40 % až na 10 %, nebo 12 % to bylo v jednu chvíli, tak v roce 2024 stoupl zase ten podíl v celé Evropské unii někde na úrovni 16–18 %. A bylo to hlavně proto, protože některé země – byla to Francie, bylo Španělsko atd., které mimo jiné potom velmi rády kritizovaly zase třeba Slovensko, tak začaly vesele nakupovat ruský LNG. Česká republika byla de facto z obliga v tomto, protože na to nemá prakticky žádný vliv.
Já jsem se snažil minulé vládě marně vysvětlovat, jak funguje základní násobilka fyziky, co jsou to swapy, co je to tok plynu a co je to směska. Bohužel se mi to nepodařilo. A vyvrcholilo to až tím, že vlastně vláda, která říkala – my jsme vás zbavili závislosti na ruském plynu, tak jsme tady najednou měli ze dne na den 90% závislost. Dobrá zpráva pro tu vládu byla ta, že na tom nenesla žádnou vinu, protože to bylo prostě dáno fakticky těmi swapy, ale potvrdilo se to, že Česká republika je na konci těch trubek, zjednodušeně řečeno, a rozhodují o tom velkoobchodníci, od kterých se to potom kupuje. To znamená zejména němečtí překupníci, když bych to zjednodušil.
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA
To, co je podstatné, je ještě ten krok B. A nejenom o tom mluvit, ale něco činit. Já nekritizuji to, že minulá vláda v rámci LNG rezervovala – abych byl tedy přesný, ona to nerezervovala vláda, ale společnost ČEZ, ale to je jedno – rezervovala kapacitu v LNG terminálech. V zásadě si myslím, že to byl docela racionální krok k nějaké diverzifikaci možných zdrojů. Ale to vůbec neřeší, abychom si rozuměli, odkud ten plyn je. Já ten plyn můžu koupit kdekoliv na lodi a opět, mohou se mi tam dostat jakékoliv směsky plynu.
Jestli se chceme bavit o energetické bezpečnosti, pak toto je první, řekněme, třetinový krok. Další kroky jsou ty, které jsme učinili v těch posledních měsících. A to je to, že jsme začali vyjednávat na té druhé straně. Jinými slovy s těmi, kteří nám na dlouhou dobu – hovoříme o patnáctiletém kontraktu – zabezpečí LNG. Byl jsem ve Spojených státech, kde jsme domluvili a předjednali podmínky pro to, aby to bylo z takzvaného Henryho hubu v Americe. A pak v Ázerbájdžánu, kde jsme tady mimo jiné i reflektovali postup Evropské unie, která doporučila, aby se jednalo s Ázerbájdžánem, další tedy díl naší spotřeby nakoupit v Ázerbájdžánu.
Pokud toto všechno se dotáhne do konce, pak bychom někdy v roce 2028–2029 mohli mít zabezpečeny patnáctileté kontrakty, plus minus 15 let, na přibližně 40 % spotřeby českého plynu ze dvou zdrojů – neruských tedy, to je zdroj americký a zdroj ázerbájdžánský. A ten zbytek už se dá kupovat standardní cestou. Ať už tedy něco z Norska, i když je to limitované, případně z ostatních zemí, případně dokupovat na lodi nebo kupovat tedy v daném místě v daném čase. Takže je to vždycky o tom, že se musí ty věci dotahovat do konce.
Souhlasím s vámi, pane ministře – pardon, pane senátore, o té neutralitě. Myslím si, že to je nesmysl. A jednoznačně bychom měli být součástí v tomhle případě tedy aliance. Vždycky jsme za tím stáli. A to, že tady jsou neutrální státy, jako je Švýcarsko nebo Rakousko, tak ty důvody jsou úplně jiné, než jak se někdy uvádí. Je to dáno vývojem po druhé světové válce. A to, že dneska jsme v alianci, je samozřejmě správné. A vždycky jsme to obhajovali.
Co se týká té Číny – a já to spojím, dovolím si spojit, protože tam těch poznámek k tomu bylo více – ano, já jsem konstatoval, že jsme na bodu mrazu. A teď to je prostě jenom konstatování faktu. Já doporučuji v rámci našeho vztahu vůči Číně i vůči Tchaj-wanu se držet té evropské koncepce. Konečně já jsem se zde vyjadřoval k tomu, co se bude projednávat na radě. Řekl jsem, že Evropa v současné době řeší Čínu jako prioritu priorit a hledá cestu, jakým způsobem z té částečné smyčky, kterou tady docela dobře i popsal pan předseda Senátu, kdy jsme silně závislí v Evropě na dovozech z Číny, naopak jsme relativně slabí v exportech do Číny, jak se z toho dostat.
Na jednu stranu Čína je nepochybně určitou hrozbou, mimo jiné tedy i pro náš průmysl, pro evropský průmysl, Američané si to uvědomují ještě více než my a dělají ještě daleko tvrdší opatření než Evropa vůči Číně. Na druhou stranu je Čína nepochybně příležitost a svým způsobem je to tak silný hegemon, že bez něj v zásadě dneska není možné tu hru ve světě hrát. Ať už proto, že jsme se dostali do té částečné smyčky závislosti například na surovinách nebo na dodávkách materiálů či produktů, které nejsme schopni v současné době produkovat v Evropě, anebo proto, že samozřejmě potřebujeme i zvyšovat exportní potenciál evropských podniků, které hledají zoufale další a další teritoria, protože Evropská unie s ohledem na konkurenceschopnost ztrácí jak tedy vůči Americe, tak vůči Číně.
Je třeba vidět současně i důvody, které za tím jsou. Není to jenom protekcionismus na straně Číny, je to nepochybně mimořádná výzkumná vitalita, inovativní vitalita a schopnost Číny přizpůsobovat se trendům ve světě. To je prostě fakt a nemůžeme to pouze jaksi omlouvat tím, že tam je autokratický režim. Samozřejmě, že tam není zcela demokratický režim, to víme, ale faktem je to, že oni se mimořádně zlepšili v té výkonnosti a dnes skutečně jejich produkty jsou velmi kvalitní, jsou velmi dobré. Je to dáno mimořádnou schopností v oblasti výzkumu, v oblasti vědy, v oblasti inovací. Nemůžeme před tím strkat hlavu do písku... A hledáme velmi komplikovaně na úrovni Evropy dneska nějakou vyváženost, nějakou balanci.
Česká republika má ten podíl exportu a importu, jeden z nejhorších z celé Evropské unie, a proto je nabíledni, že máme snahu to posilovat, máme snahu export posílit. Současně si dávat velký pozor na to v uvozovkách, kdo k nám importuje a do jaké míry to tedy do budoucna ohrožuje třeba českou soběstačnost nebo český průmysl. Nejenom český, já bych řekl i evropský.
Samozřejmě, že v podtextu těch diskuzí, které tady byly, byla i cesta pana předsedy Senátu na Tchaj-wan. Já jsem se k tomu mnohokrát vyjádřil a mám na to stále stejný názor, jakkoliv v něm nemusíme spolu souhlasit. Jsem přesvědčen, že se dá vztah s Čínou i s Tchaj-wanem uhrát rozumně na obou stranách. Jsem toho názoru, že se ta cesta dala uskutečnit, nikoliv za participace tedy přímo předsedy Senátu, moje doporučení bylo, aby tam vyrazil například předseda hospodářského výboru a bylo to zcela v souladu právě s jednotnou politikou Evropské unie.
Tady jsme u bodu, jak se postavíme ať už k sankcím nebo spolupráci v rámci Číny a v rámci jednotného evropského postupu. Evropská unie má nějaký jednotný postup, respektuje ho, funguje a nemusí se nám celá řada věcí líbit, jako že mně se také nelíbí ta rozpínavost Číny a beru to jako hrozbu poměrně velkou. Na druhou stranu, pokud s Evropskou unií chceme hrát nějakou hru, doporučujeme, aby to bylo v souladu s ostatními zeměmi. Ostatní země k tomu přistupují jinak. Neříkám to nijak s emocemi, říkám to věcně.
Situace dneska mezi Českou republiku a Čínou je skutečně nedobrá. Víte, že velvyslanec, který odchází, pravděpodobně nebude nahrazen v těch nejbližších měsících. Je otázka, jestli v těch nejbližších letech... To samozřejmě nám znesnadňuje jakoukoliv pozici pro vyjednávání a není to dobré ani pro ekonomiku, ani pro vztahy, které se musíme nějakým způsobem snažit uhrávat.
Takže spolupracujme s Tchaj-wanem, spolupracujme s Čínou. Já jsem přesvědčen, že se to dá zvládnout obojí i bez toho, aniž by tam jezdil osobně předseda Senátu, případně předseda Poslanecké sněmovny, tak jako činí ostatní země, kdy tam tito nejvyšší ústavní činitelé skutečně nejezdí a respektují nějaké dohody, které jsou. Znovu říkám, říkám to bez emocí, ale není to názor nový.
Co se týká ještě pana senátora Smoljaka, ohledně toho víceletého finančního rámce, já bych řekl, že to nakonec bude o kompromisech. Tam to nebude o tom, že bychom definitivně jakoby řekli, že tu příjmovou stranu striktně odmítáme. Bude to o hledání určitých kompromisů. Připravme se na to, že to samozřejmě nebude jenom práce České republiky, ale to přiměřené navýšení my samozřejmě vítáme.
Co se týká příspěvku jednotlivých zemích, my jsme toho názoru, že se tam dává dostatek zdrojů, je to možná o tom, aby se lépe přerozdělovaly, je to o tom, aby se snížila nějaká vnitřní nákladovost, je to o tom, abychom seděli za jedním stolem a pobavme se o všech variantách, které tam jsou. Určitě jste zaregistrovali to, že se nám podařilo vyjednat 1,5 miliardy eur navíc v těch posledních dnech, je to dobrá zpráva. Děkujeme i kyperskému předsednictví, které to takto navrhlo po dohodě s námi. Myslím, že Portugalsko a Česká republika v tuto chvíli vyzískaly nejvíce zdrojů.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
