Nemám samozřejmě na mysli podněty toho typu, že budu hořet v pekle se všemi politiky, církvemi a podobně. Taková představa je spíše důležitá pro člověka, který se jí zabývá, protože mu přináší buď úlevu, nebo stupňuje jeho trýzeň. Osobně bych vsadil spíše na to druhé.

Některé důležité myšlenky se v mnoha příspěvcích pod články na internetu objevují opakovaně. Dosti čtenářů postrádá vyváženost v tom, když se referuje o obětech ve světě. Pokud zahyne několik lidí v Evropě, je to v médiích významnější zpráva, než když se to stane v Africe. Jeden pisatel například připomíná: „Za atentáty na severu a východě Nigérie obvykle stojí islamistická organizace Boko Haram. Ta loni spáchala asi sto teroristických útoků, při kterých zemřelo asi 3000 lidí.“ Jako člověk, který sleduje zprávy, o takových zločinech samozřejmě vím. Třeba zrovna Boko Haram je známá střelbou do dětí, únosy žen a jejich prodejem do otroctví a dalšími činy. Stejně tak můžeme číst o obětech různých konfliktů na mnoha kontinentech.

Dovedeme si představit, napadne nás, co by asi psaly naše noviny, kdyby v západní Evropě zemřelo po útoku nějakých fanatiků 3 tisíce lidí? To je skoro počet obětí útoku letadly na Světové obchodní centrum v New Yorku. Ten den se přitom považuje za přelomový, zatímco na tisíce lidí, kteří zemřeli jinde, si nikdo nevzpomene už za týden. Proč tomu tak je?

Bližší košile

Řečeno stručně, je to tím, že máme vlastní perspektivu, podle kterého co je blízko a co je naše, to považujeme za důležitější. A není to správné. Život má všude stejnou cenu, jenom o tom nejsou všichni přesvědčeni, především zločinci, kteří druhé o život připravují. Tady by mělo platit, že všem se má měřit stejným metrem.