Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Musím paní kolegyni trochu zklamat. Tak rychle ty věci neběží, ačkoliv bych si to moc přál. To znamená, stále ještě probíhá implementace toho systému. Ono to není úplně triviální ten systém nasadit. Každý týden dostávám situační report od naší skupiny, která na tom pracuje s dodavatelem a naštěstí nějaké ty "porodní bolesti", které tam byly, tak už se zdá, že jsou téměř všechny překonány. Takže počítám, že do měsíce, do dvou, už opravdu půjdeme do toho ostrého (?) provozu a začneme to nasazovat těm vězňům. Zatím se tak ještě nestalo.

K té další části vaší otázky. My se chystáme ke všem těm krokům, které jste vyjmenovala, protože si myslíme, že potřebujeme, abychom něco udělali s našim vězeňstvím, nebo vůbec trestáním lidí, celou škálu řešení k dispozici mít. Jsou totiž chvíle, kde je vhodným řešením elektronický náramek. Jsou naopak momenty nebo případy, kde vhodným řešením není, kde nezbývá než toho člověka zavřít do vězení. A kde potom při tom propuštění můžeme nebo v průběhu toho procesu propouštění sáhnout, ať už po otevřené věznici nebo po probačním domě. Čili chceme mít k dispozici všechny tyhle nástroje, plus ještě nějaké další.

Ačkoliv si slibujeme od toho, že nasazení těchto nástrojů povede ke snížení počtu vězňů, tak přesto plánujeme výstavbu nové věznice. Z jednoduchého důvodu. Naše dnešní ubytovací kapacity jsou skutečně ubytovacími kapacitami. Nejsou to moderní věznice, ve kterých by se dalo s těmi lidmi nějak rozumně pracovat, které by umožňovalo ty lidi skutečně nějak reformovat, pokud je tedy reformovat lze. Jsou to pro vaši představu buď velmi staré objekty. Poslední objekt stavěný pro účely vězeňství máme asi z poloviny 19. století. Od té doby se žádná věznice nepostavila.