Znění interpelace poslance Gazdíka naleznete ZDE.

Samozřejmě ta bilance se dá vybarvit v pochmurných odstínech, a já netvrdím, že není důvod k nějaké kritice nebo řekněme k výhradám. Ale musím říci, že za ten rok a půl se přece jen leccos podařilo a leccos zlepšilo.

Asi bych měl začít u financí, jak to tak bývá, a to ve dvou ohledech. Jednak v tom, že se snažíme stávající finance investovat hospodárněji a že se nám snad daří nenavázat na poměrně dlouhou sérii flagrantních případů nehospodárnosti nebo i něčeho horšího, ale také v prostém nárůstu toho rozpočtu, který je patrný. Ten nárůst samozřejmě můžeme diskutovat, jak by měl být dynamický více či méně, ale je nepopiratelným faktem.

To, co je, řekněme, mimo kategorii toho financování nebo s tím úzce souvisí, je jakýsi koncepční dlouhodobý záměr, a to je materiál, který je konečně hotov. Trošku se to zdrželo tím, že se měli náčelníci Generálního štábu, ale 30. září na Bezpečnostní radě státu bude předložen k projednání, a to je materiál, který na příštích deset let určuje, co armáda potřebuje, v jakém množství to potřebuje a proč to potřebuje. Myslím si, že takový materiál je příspěvkem k nějaké předvídatelnosti, je příspěvkem k racionálnímu plánování a je také překážkou pro různé tvořivé improvizace, které potom vedou i k těm různým nehospodárnostem.