Tak děkuji za slovo, pane předsedo. Já se omlouvám, já si jenom tady najdu poznámky. Tak. Já to ještě jednou zopakuji. Nebudu natahovat dlouho, jenom aby to bylo srozumitelné, protože chápu, že ta materie je hodně složitá. Byla i pro nás složitá, protože jsme nenašli žádný vzor, ze kterého bychom se mohli odpíchnout. Hledali jsme zahraniční vzory. Tam jsme se nechali inspirovat. Padalo tady třeba Německo. Já vám řeknu, co jsme třeba zjistili v zahraničí. Ono se to těžko posuzuje, protože třeba Německo, které dává až stoprocentní záruky, tak má svojí banku, kterou jim tedy velmi závidím KVB(?) nebo já to vždycky spletu.

A prostě ta banka... ale také třeba mají takovou kouzelnou věc, že na tu záruku dají zastropované úroky, jedno, dvě procenta. To by se mi také líbilo. Já jsem třeba apelovala... Já ještě zopakuji ty parametry a pak vám řeknu, jak se to vyvíjelo. Takže my jsme se dohodli - to byl návrh Ministerstva financí, na tom jsme si tvrdě za tím stáli, aby prostě byly priorizované malé a střední firmy, to znamená nula až 250 zaměstnanců. Tam bude poskytována záruka, státní záruka ve výši 90 %. Odlišeny budou potom firmy 250 až 500, kde bude ta záruka maximálně, maximálně 80 %. Ten úvěr je provozní, je limitován částkou 50 milionů, a o to se potom odvíjí ta záruka za 45 maximálně a 40 v té své druhé variantě.

Takže toto byla jedna věc, za kterou jsme si stáli, aby skutečně ty firmy byly takto rozsortýrované, protože hlavně ty malé a střední mají největší problémy. A malá a střední firma i podle evropských pravidel je firma do 250 zaměstnanců. Další věc, kterou jsme velmi tvrdě debatovali a diskutovali, bylo zastropování úroků. Protože já jsem pořád měla podmínku, aby na tu část záruky, kterou poskytne stát, aby tam ten úrok byl výhodnější. Prostě toto jsem po týdnu vzdala - říkám to upřímně, protože jsme se nebyli schopni domluvit, jak to udělat, protože prostě dva úroky na jeden úvěr není možné mít, to jsem pochopila. Chtěla jsem nějaký průměr, zase padaly argumenty, že průměr, který my bychom akceptovali, třeba já nevím repo plus 4, nebo nějaký takový repo plus 3, takže prostě to sice vydrží velké banky, ale doplatí na to malé atd. Prostě jsem to po týdnu diskuzí, když jsme vždycky ráno začali, prostě tam, kde jsme večer skončili, jsem to vzdala.

Vzdala jsem i veškeré snahy o nějaké slevy, protože by se nevědělo, od čeho by se ta sleva odvíjela. V tom všem jsem ustoupila. Neustoupila jsem v jediné věci, a to je těch 25 %. V tom jsem neustoupila, z toho důvodu, protože vláda se nakonec rozhodla - my jsme pracovali s částkou 50 mld. s tím, že jsme si řekli, že to vyzkoušíme a případně pak přijdeme s jiným zákonem. Nakonec se vláda rozhodla, že tam dáme 150 mld., protože i banky říkají, že - myslím hodnota té záruky - to bude rychle pryč. ČMZRB to bude dávat po tranších, to nebude hned, my se ještě domlouváme na tom systému, jaký by zvolila, jestli to bude podle podílu na trhu, nebo jestli tam prostě vytvoříme nějaké podmínky, to ještě s nimi ladíme. Bude do toho samozřejmě vstupovat Česká národní banka jako orgán dozoru a dohledu, takže my počítáme s tím, že po nějaké tranši Česká národní banka to celé zdohleduje a zkontroluje a řekne, jak ona to vidí a případně třeba jak je to i s kapitálovou přiměřeností Českomoravské záruční a rozvojové banky atd., protože v tuto chvíli to nikdo pořádně neví, co to přinese.

Těch 25 %, což znamená tedy 150 mld, co rozhodla vláda, odpovídá 25 % portfoliové záruky, znamená že krát 4 jsme na 600 mld., a to jsme viděli jako velice dobrou věc, že banky dají do systému, do ekonomiky, 500 mld.