Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení vládní kolegové, dámy a pánové,

před necelými dvěma měsíci jste v tomto sále drtivou většinou 130 ze 132 přítomných poslanců schválili důchodovou novelu, která počítá s meziročním navýšením průměrného důchodu o 918 korun měsíčně, tedy 11 016 korun ročně a která navíc seniorům nad 85 let přináší ještě dalších tisíc korun měsíčně. Zdálo se, že historicky nejvyššímu navýšení důchodů tak už mnoho nebrání a ačkoliv jako ministryně financí plně vnímám tíhu 38 mld. korun, kterou tento návrh pro státní rozpočet představoval, odcházela jsem ze sálu s pocitem, že se podařilo něco nezpochybnitelně dobrého, užitečného a potřebného. Nepochybuji, že podobné pocity si odnesla naprostá většina z vás, neboť ze 130 pánů poslanců a poslankyň, kteří pro vládní návrh hlasovali, je tady přítomna většina i dnes.

Hlasování o podobě důchodů patří nepochybně k nejexponovanějším okamžikům jednání Poslanecké sněmovny. Nestává se zase tak úplně často, aby rozhodnutí učiněná v tomto sále měla tak bezprostřední, srozumitelný, jednoduše kvantifikovatelný a poměrně rychlý dopad na životní úroveň miliónů občanů, seniorů žijících v České republice. Každý z nás je v tomto ohledu v přirozeném střetu zájmů, protože každý z nás se bude za své rozhodnutí zpovídat svým rodičům, prarodičům, sousedům či přátelům, kteří patří mezi 2,5 mil. těch, o jejichž měsíčním příjmu budete hlasovat.

Možná právě ty zaostřené objektivy, ta mimořádná exponovanost tématu, ta příležitost být u toho je tím skutečným důvodem, proč se tady po necelých dvou měsících scházíme nad stejnou novelou znovu. Přála bych si, abychom dnes mohli z tohoto sálu odejít s tím, že jsme nepodlehli na první pohled líbivé zákonodárné tvořivosti a vládní novela zůstala zachována v podobě, ve které odešla do Senátu, který sem vrátil s návrhem na několik zásadních úprav. Přijetí těchto úprav by však ve výsledku vedlo k řešení jen velmi obtížně realizovatelnému, k řešení dražšímu a hlavně k řešení méně - opakuji - méně spravedlivému.