Tak nám zrušili oblastní sdružení ODS v Praze 10 a 11. Dobré zprávy se šíří rychle a já si troufám odhadovat, že toto lze za pozitivní novinku považovat. Vím, o čem mluvím. U nás na Praze 4 (a vedle toho také v Praze 12) došlo ke stejné záležitosti před rokem a půl. Zpětně mohu říci, že nám to prospělo. Jsem velmi rád, že očistný proces pražské ODS se nezastavil a ač se to možná mým kolegům z „desítky a jedenáctky“ nyní nezdá, v blízké budoucnosti to budou kvitovat s povděkem. Nechci jim radit, ale možná ocení, když se s nimi podělím o naše zkušenosti.

Dnes mohu říci, že zrušení našeho oblastního sdružení na Praze 4 znamenalo pro většinu z nás úlevu. Nepopírám, že v první chvíli jsme byli poněkud zaskočeni. Na druhou stranu vím, že rozhodnutí výkonné rady přišlo doslova za pět minut dvanáct. Spousta slušných členů a srdcařů, kteří pro svá místní sdružení ODS dýchala, totiž stranu mezitím rezignovaně opustilo, případně byli dryáčnickými metodami vypuzeni. Ta zbývající hrstka idealistů pak před rokem zcela vážně uvažovala, že již členské příspěvky na příští rok nezaplatí.

Jistě se nyní ptáte, co se na té čtyřce vlastně dělo tak špatného? V médiích už se toho napsalo dost, ale pro oživení paměti jen připomínám, že u nás docházelo k nekontrolovatelnému náboru členů a jejich masivním přesunům mezi sdruženími. V naší místní organizaci získávali navrch „námezdní“ straníci, kteří hlasovali podle předem napsaných notiček. Toto prokletí nebylo možné zlomit hlasováním ani jinými standardními metodami. Zkrátka a dobře, na „čtyřce“ ODS dusila klasická klientelistická politika.