Přestože úplně nesouhlasím se všemi jejich názory, velmi nerad očerňuji předchůdce, oponenty apod. nepodloženými argumenty. Celý komentář glos vychází z podmínky, že nic není černobílé po 20 či 30 letech.

Dnes bych chtěl hlavně ocenit glosu pana prof. Kellera - Proč se politici musejí urážet. Pan profesor správně komentuje, že politici již nemají mnoho prostoru k vyjádření sama sebe. Ve vnitřní politice příliš prostoru nemají. Velké finanční instituce, jako je Světová banka a Mezinárodní měnový fond, jim předepsaly, jaké reformy musejí prosazovat, aby s nimi byly vysoké finanční kruhy spokojeny. V zahraniční politice mají politici prostor ještě užší. Jsou nabádáni, aby zbrojili a podíleli se na misích, které pod vznešenými hesly o šíření demokracie, mívají jako svůj kolaterální efekt destabilizaci celých regionů. Pokud by to nedělali, vystavují se hrozbě, že sami budou označeni za bezpečnostní riziko.

Čím méně prostoru zbývá pro skutečnou státnickou činnost, tím více energie je třeba věnovat vzájemným urážkám, posměškům a zostuzování. Pozornost přiláká k podružným aférám a aférkám, média mají příležitost vyplnit vysílací čas věcmi hloupými, zbytečnými a nepodstatnými. Skutečný obsah politiky jako péče o věci veřejné se tím vytrácí a politický byznys může dále spokojeně fungovat.

Další glosou je anketní odpověď pana prof. Václava Klause k tématu Muslimský šátek – ano či ne? Přestože jeho odmítání proevropské zahraniční politiky, není dle mého, vždy pro dobro České republiky, neboť si myslím, že se na jedné straně musíme hlásit k České republice, ale na druhé straně nemůžeme zůstat stát sami osamoceni v srdci Evropy. Navíc média vytváří spoustu pseudoproblémů, které ani nejsou. Ale zde se mi nesmírně líbí jeho odpověď k problémům muslimů.

Muslimské šátky v České republice nejsou problémem, a jestli problémem někdy budou, tak to bude díky její falešné iniciativě. My máme jiné problémy, kterým bychom se měli intenzivně věnovat. Můj názor na tuto otázku je zcela rezolutní. Jsem zásadním odpůrcem multikulturalismu, ze kterého toto všechno vyrůstá. Lidé mají mít svobodu cestovat, ale mají žít ve svých vlastních zemích a do zemí jiných jet spíše na výlet. A pokud již chtějí žít v jiné zemi, musí nejen dodržovat jejich zákony, ale ctít jejich kulturu a tradice. Imigranti přicházející dobrovolně do naší země, by se měli přizpůsobit našim poměrům a zvyklostem, a ne my jim. Je to otázka elementárního respektu k historicky vzniklým převládajícím poměrům v zemi.