Otázka, která se nabízí, je ta, zda není i někdo jiný zodpovědný za jeho osobní tragédii (která mohla být znásobena tragédií nevinných lidí, pokud by se mu podařilo vlaky vykolejit).

Co ho tedy k jeho činu vedlo? Jisté je, že hlavní roli hrál strach. Strach z „uprchlíků“ který se spojil s představou, že do Evropy „přišli muslimové, kteří nám zde nastolí novou světovládu plnou zabíjení a násilí“. Strach, který plyne z informací z řetězových e-mailů plných poplašných zpráv, strach podporovaný informacemi z některých médií či strach, který záměrně, k vlastnímu prospěchu, přiživovali mnozí politici. 

Doložit to, jak tento proces probíhal, není složité. Příkladů je dost. Počínaje od mnoha výroků presidenta republiky Zemana, přes rozhodnutí jedné z komerčních televizí presentovat toliko negativní zprávy o uprchlících, až po chování politiků, kteří oslovují jen zlomek společnosti, kteří vlastně na těchto tématech vybudovali svou pozici (jako v případě SPD).

Vůbec nezpochybňuji, že stovky tisíc lidí, mnohdy zbídačených válkou, pocházejících z jiné části světa, s jinou kulturou a často vyznávající i jiného Boha, kteří do Evropy najednou v chaosu plném období přišli, v mnoha Evropanech vyvolaly strach, či jen nejistotu. Nelze se tomu divit ani to kritizovat.

Ale nejsem si vědom případu mnoha jiných zemí, kde se tak pevně vytvořilo spojení mezi slovy uprchlík a terorista či muslim a nepřítel. Snad již dnes víme, že to je zcela špatně. Že princip kolektivní viny či posuzování lidí dle barvy kůže či náboženství je zcela zavádějící a otvírající cestu k obrovským trablům. Ale u nás se mu neobvykle dařilo. A zásluhu na tom mají podle mě konkrétní lidé a jejich konkrétní činy, které ve vypjaté době společenské vnímání, v dané situaci logicky tápající, zásadně posunuli. Od pochopitelné obavy někdy až do iracionální hysterie (to vše píši s vědomím, že Unie – tedy členské země mající odpovědnost za ochranu vnější hranice – nebyla na situaci s uprchlíky připravena a řešila ji trestuhodně pomalu, což přispělo k vyhrocení situace, v níž se některé země, nikoliv však naše, před pár lety fakticky nacházely).