Mimo to, že jsou některé paragrafy dublováním platných paragrafů zákoníku práce, tak v zákonu jsou znatelné nedostatky. Jde mimo jiné o bod, který se věnuje Přeložení, kdy je řečeno, že „Státní zaměstnanec může být na dobu nezbytné potřeby, která musí být předem určena, nejdéle však na dobu 180 kalendářních dnů v kalendářním roce, přeložen k výkonu služby v oboru služby, který vykonává, do jiného služebního úřadu, a to i bez svého souhlasu.“

Chápeme, že státní zaměstnanec má určité povinnosti, ale v následujících odstavcích zákona nejsou definované podmínky bydlení při přeložení, nikdo neví, za jakých podmínek by byl zaměstnanec na celou dobu přeložení ubytován. V takovém stavu se podobný paragraf dá snadno využít na postupné vypuzení nepohodlného zaměstnance z jeho pozice a tlaku k odchodu. Rozumíme tomu, že institut přeložení by měl být součástí zákona, ale v dostupné verzi je nedořešený.