Když někdo hospodaří na pronajatém poli, často je mu lhostejné, že by se měl starat také o udržitelnost úrody po další generace a navracet do půdy živiny místo nebezpečné chemie. Taková půda navíc nezadrží dostatek vody a vymývají se z ní rychle jedy do povrchových i podzemních vod.

Toto přirovnání o dobrém hospodaření s půdou neméně platí i pro tak pestrý a živý organismus, jako je velkoměsto Praha se svou tisíciletou tradicí správního, politicko-ekonomického, sociálního a kulturního centra českých státních útvarů. Tak jako dobrý hospodář předává půdu a celé své hospodářství svému dědici, aby ho udržoval a zmnožil hodnotu, tak by se v nejlepší praxi měla předávat správa a řízení Prahy těm, kdo tento požadavek naplní. V naší demokratické společnosti ale nerozhodují ve správě věcí státních a veřejných dědické principy, ale demokratické volby. Proto by se občané Prahy měli v následujících obecních volbách řídit právě takovými požadavky na osobnosti kandidujících politiků.