Rád bych na úvod svého komentáře ke zprávě o činnosti paní ombudsmanky Anny Šabatové řekl, že není nic potřebnějšího v naší zemi než instituce, která by hájila spravedlnost a práva občanů. Instituce, která by něco takového dělala opravdu na 100 %, dnes ale stále neexistuje. Jednou z institucí, které by toto měly naplňovat, je beze sporu Úřad veřejného ochránce práv, tedy ombudsmana. Ale jeho činnost limitují jednak zákony, které mu nedovolí řešit všechny případy nespravedlností a bohužel i osobní priority vedení úřadu. Při čtení zprávy paní ombudsmanky najdeme spoustu konkrétní užitečné práce, ale když poodstoupíme, tak zjistíme, že ve své většině úřad simuluje sociální úřady, řeší vyplácení nejrůznějších dávek nebo platby nemocenského pojištění, ale chybí tu tlak na obecnou spravedlnost a práva občanů.

To, co je pro mě ovšem nejotřesnější, je, že paní ombudsmanka se podílela na hysterizaci akce namířené proti Střední zdravotnické škole na Praze 10. Její ředitelka je obviněna z diskriminace za to, že zakázala muslimské studentce islámské zahalování hidžábem. Ombudsmanka otevřeně hájí muslimskou studentku a otevřeně se staví proti ředitelce školy. Pominu to, že tato údajná oběť náboženské diskriminace použila obvinění zjevně a prokazatelně účelově. Bohužel právě tady paní ochránkyně Šabatová nejvíce a opakovaně zklamala.

Každá škola má nějaký závazný školní řád a pravidla, která platí pro všechny. Jakákoliv výjimka z těchto pravidel je diskriminací těch, na které se výjimky nevztahují. Paní ombudsmanka se nezastala obětí diskriminace a nespravedlnosti, kterým je ve skutečnosti škola a ostatní studenti, ale muslimů, kteří žádali nadstandardní práva, která jiní studenti nemají. To je přímo nehorázné.