Obrázek slovenského prezidenta Andreje Kisky fandícího nejen slovenským, ale i českým sportovcům oblétl přinejmenším „svět“ od Aše po Košice.Je v tom kousek pěkné symboliky: blízkost obou zemí, zájem (jednoho) prezidenta o neformální, ale o to důležitější reprezentaci země ve světě. Důležitou i v tom, že je prostě lidská. A lidskost se ve světě globálních elit hodnotí a nosí.Na kolik to přijde? Pár dní “prezidentského času” se všemi náklady jistě ne více než pár set tisíc korun ze státního rozpočtu (v případě slovenského tedy spíše desítky tisíc EUR). Celkem vzato - drobné.

Doma na zadku

Co proti tomu slyšíme od našich dvou nejvyšších státních činitelů? Sedět na zadku, makat, dělat si domácí úkoly.Taky přímo cítíte ty negativní vlny, které se opět od Andreje Babiše i Miloše Zemana nesou českým prostorem?Jsem přesvědčen, že přítomnost prezidenta či alespoň premiéra a někoho z ministrů (přinejmenším sportu, byť v demisi) na olympiádě může být přínosná v tom, že ti, co rozhodují o českém sportu, alespoň trochu něco tuší. Mají ponětí, kam a proč peníze plynou a jak se mohou nejlépe zužitkovat. Vedou neformální rozhovory se sportovci, trenéry a funkcionáři.