D. Trump zdůrazňuje expanzivní rozpočtovou politiku, která spočívá především v přílivu investic do infrastruktury. Slibuje také pokles daní. Oboje posiluje agregátní poptávku.

Zdá se, že Trump bude mít zájem přistoupit k deregulaci Wall Streetu, tedy zvolnit finanční pravidla, která byla přijata po bankovní a finanční krizi, která USA zasáhla v roce 2008.A která byla nastavena poměrně tvrdě. To je významný pozitivní signál pro americké banky a celý finanční sektor, ale určitě to není skvělá zpráva pro běžného daňového poplatníka. Opět totiž hrozí, že v budoucnu, při opakování finanční krize, zůstanou občanům k úhradě ztráty bankovního sektoru, a naopak v průběhu „tučných let“ zůstanou zisky ve prospěch bankovního sektoru…

S ohledem na Trumpovy poněkud hodně nemoderní názory v oblasti globálního oteplování lze očekávat jeho podporu fosilních paliv a také klasické energetiky. Klasická energetika a zbrojaři, kteří by měli mít podstatně větší kus z amerického státního rozpočtu než mají dosud, budou zřejmě těmi sektory ekonomiky, které se za Trumpovy vlády mohou rozvíjet rychleji než jiné.

Trump také v průběhu volební kampaně velmi jasně hovořil o protekcionistických opatřeních v mezinárodním obchodě. Mluvil o zavedení tarifních i netarifních překážek například na dovoz levného spotřebního zboží z Číny. Zavedení 45% tarifních cel na čínské zboží by pochopitelně bylo velkou ránou nejen pro Čínu, ale obecně pro mezinárodní obchod. Spíše jde ale o to, že Trump si takto vytváří prostor pro taková obchodní jednání s Číňany, která ve vzájemném obchodě posílí pozici USA.