Zcela nepochybně se na tom podílí prezidentský bonus, kdy významná část české veřejnosti prostě vzhlíží k prezidentskému úřadu, jako k něčemu téměř nadpozemskému. M. Zeman, přes všechny své chyby, které dělá, a není jich málo, je pro lidi, přijatelnější než kdokoli z jeho případných pravicových vyzyvatelů. Ať už je to generál Šedivý, páter Halík, K. Schwarzenberg, V. Dlouhý a zástup dalších…

Nikdo z nich v minulosti pro věc veřejnou nevykonal, byť někdy kontroverzně, více nežli M. Zeman. Ať je to jak chce, lidé jako je Šedivý, Halík či Schwarzenberg a další jsou typově lidmi, a to veřejnost dobře cítí, kteří budou tak nebo onak poklonkovat cizí moci. V tomto případě Washingtonu. To Zeman nedělá, i když i on si je plně vědom hybných sil tohoto světa.

M. Zeman dokázal z politického hlediska velice dobře eliminovat útoky pražské kavárny (vajíčka, červené karty, trenky), které měly vést k jeho zesměšnění a k tomu, aby se pak mohl objevit nějaký nový kandidát – zachránce národa, který by národ zachránil z nastalého morálního marasmu.

M. Zeman zvolil nacionalistickou kartu, aby tohoto žolíka sil pravdy a lásky eliminoval. Netvrdím, že se mi to líbí, ale politicky je to účinné. Prezident se vyjadřuje proti imigrantům, byť ti jsou pro českou republiku jen virtuálním problémem, a už vůbec nejsou nebezpečím…Není to příliš výchovné, ale je to v zásadě neškodné.