Už by proto bylo načase s úvahami o něm přestat a umožnit obcím podél kanálu normální rozvoj", myslí si předsedkyně pražské organizace hnutí Starostové a nezávislí a pražská radní Jana Plamínková.

Již staří Řekové měli sen o prokopání Korintské šíje mezi pevninským Řeckem a Peloponésem. V 7. století před naším letopočtem o vybudování průplavu usiloval údajně tyran Periander, po něm římští císaři Caesar, Caligula a Nero. Dílo se ale podařilo uskutečnit až koncem 19. století. Nebylo to levné a bylo tam dost obětí. Jenže: uskutečnit tisíciletý sen se podařilo zrovna v době, kdy už lodní doprava ztrácela na významu. Lodě se navíc výrazně zvětšily a kanál jim byl brzy malý. Měl proto od počátku jen dosti omezené využití. Dnes slouží téměř výhradně už jen jako turistická atrakce. Kanál prostě minul svou dobu – v době, kdy by ho Řekové potřebovali, ho nebyli schopni postavit, a když to o mnoho set let později uměli, tak už byl zbytečný.

Svou dobu už dávno minul i kanál Dunaj–Odra–Labe. Kanál D–O–L chtěl budovat již Karel IV., ale rovněž neuspěl. Otázka přišla znovu mnohokrát na přetřes v 18. a 19. století, kdy bylo učiněno několik pokusů o stavbu a několik dílčích projektů bylo i realizováno. Kdyby se kanál tenkrát vybudoval, tak jsme asi nic nemuseli řešit. V době průmyslové revoluce se vozilo hodně materiálu pro rostoucí těžký průmysl a silnic bylo málo a ve špatném stavu. Tenkrát ale stavbu zlikvidovala železniční společnost, pro kterou to byla nevítaná konkurence při rozvoji vlakových tratí.