Žijeme v době, kdy se nejen evropské státy stále více a rychleji propadají k nesvobodě. Stát si salámovou metodou, plíživě a po desetiletí, postupně ukrajoval z našeho soukromého prostoru. A to tak šikovně, že si toho většina občanů ani nevšimla. Dokonce této většině dokázal vnutit myšlenku, že bez jeho nekončící rozpínavosti nastane konec světa. Všichni tak dnes mylně očekávají, že o ně bude postaráno, že stát je vlastně spoluodpovědný za jejich životy.

A tak je běžnému člověku odebírána nadpoloviční část jeho výdělku na daních, vytváří se desetitisíce zákonů, ve kterých se nikdo nevyzná a občané jsou otravováni a řízeni i v drobných detailech každodenního života, aniž by to vnímali jako něco neobvyklého.