Tento chybný názor bude sílit, pokud se bude zhoršovat ekonomická situace země. Začíná to tím, že za cizince označíme člověka, který nemá občanství, časem pak to bude i člověk, který sice občanství má, ovšem jeho partnerem je cizinec bez občanství a nakonec to budou i lidi, kteří sice mají občanství, narodili se v ČR, ale jejich předkové v první nebo další generaci byli cizinci. Řešením má být údajně násilné vyhoštění. Obdobné názory se však objevili již v třicátých letech 20. století a nedopadlo to dobře. Jde tedy v dnešní době o ustrnulou představu, že bohaté evropské státy slouží imigrantům z chudších unijních zemí (nebo třetích zemí) jako ráj sociální turistiky. Jde o pouze mýtus, resp. o bezduchý populismus! Migranti pobírající sociální dávky tvoří totiž jen zlomek nezaměstnaných. Potvrzují to i tuzemské údaje – lidí bez práce je mezi přistěhovalci méně než mezi rodilými Čechy. Imigrační politika je rozdrobená a v rukou ji mají ty členské země, které ji posuzují z pohledu svých domácích starostí. Přistěhovalectví se vnímá jako hrozba, jako problém, a to hlavně z toho důvodu, že se nevěnuje náležitá, systematická a unifikovaná pozornost těm částem obyvatelstva, která našla azyl v některé ze zemí EU (legálně i ilegálně), co vede k následné izolaci, vytváření uzavřených komunit, které necítí sounáležitost s hostitelskou zemí, což dále vede k vnitro-společenským pnutím a vše někdy končí (v poslední době častěji) v násilných demonstracích. Neintegrovaní imigranti mají tedy tendenci žít v segregaci, jsou ve srovnání s většinovou společností častěji postiženi nezaměstnaností, chudobou, mají nižší vzdělání a nižší příjem. Evropská unie se již několik let snaží vytvořit Společný evropský azylový systém, který by zharmonizoval imigrační politiky jednotlivých členů. Vytváření barier v místech, kde má spíše fungovat společná kooperace, koordinace a sdílení poznatků je lokální rozbuškou, která ve vymírající Evropě může mít devastující účinky. Přistěhovalectví představuje tedy trvalý rys evropské společnosti.

Pokud bude příliv přistěhovalců s legálním pobytem na území členských států spořádaný a dobře řízený, přinese členským státům pozitiva. Mezi ně patří posílení hospodářství, upevnění sociální soudržnosti, zvýšení pocitu bezpečí a kulturní rozmanitost.