Popravdě řečeno, podobnou úvahu bych klidně přenechal některému z novinářů, ale za a) médií, na něž nemá vlastnický nebo inzertní vliv předseda Ano už nezbylo zase tolik a za b) jedná se o našeho vládního a koaličního partnera, se kterým jsme si v současné Poslanecké sněmovně tak trochu zbyli, pokud chceme pro zemi něco reálného udělat (minimálně stabilitu a zlepšení pověsti vlády dovnitř a navenek) a nechceme se při tom kompromitovat spoluprací s ODS či TOP 09 (s Úsvitem ANO sice od počátku koketovalo a navrhovalo ho nesměle jako partnera místo KDU-ČSL, ale myslím, že už je to snad přešlo).

Nechci až na jednu výjimku polemizovat s útoky na ČSSD, ke stranickým sjezdům bohužel takové věci patří, a když nemáte lidem moc nového co říci a volby jsou předem domluvené, můžete vyplnit ty dva povinné sjezdové dny alespoň mediálně lechtivou kritikou koaličního partnera, který je současně váš poslední silný politický soupeř. Jde mi spíše o to, kam se náš koaliční partner svým sněmem posunul a co to může znamenat pro budoucnost vlády a také naší demokracie.

Takže jen ta jedna výjimka. Předseda ANO se otřel o minulost ČSSD. Minulost sociální demokracie je dlouhá, těžko říci, kterou část měl na mysli. Sociální demokracie bojovala za všeobecné volební právo a osmihodinovou pracovní dobu, byla jednou ze tří klíčových opor meziválečné demokratické Masarykovy a Benešovy první republiky, bojovala proti nacismu a komunismu, sociální demokraté umírali v nacistických i komunistických kriminálech, včetně dvou svých předsedů Hampla a Laušmana, po roce 1989 přivedla sociální demokracie naši zemi do NATO a Evropské unie a ještě při tom stihla napravit alespoň část problémů, způsobených privatizací podle Václava Klause. Ne vždy jsme vše zvládli úplně nejlépe, podle našich nejlepších představ či představ občanů, ale na svoji historii můžeme být hrdí. A opakovaně jsme za těch 25 let od obnovení dostali ve volbách důvěru velkého množství občanů. ANO žádnou historii nemá, tu má jen Andrej Babiš. A ten se opravdu nenarodil až v roce 2011.