Vážený pane řediteli, vážený pane Cimický, vážení finalisté, dámy a pánové,

jsem rád, že se opět setkáváme. Vzpomínám si na velkého Jana Amose, který prohlašoval, že škola má být hrou. Nemám pocit, že by naše školství tak úplně tomuto požadavku odpovídalo. Vedou se diskuse o tom, zda zrušit maturitu z matematiky, a mimochodem, tento návrh není nepřátelský vůči matematice, tento návrh je nepřátelský vůči těm, kdo ji neumí učit tak, aby matematika byla zajímavá. To se mimochodem týká i mé oblíbené disciplíny, to jest dějepisu. A mohl bych pokračovat i u řady dalších předmětů.

Sděluji vám, že jediné, co si z matematiky pamatuji, je, že (a+b)2=a2+2ab+b2. Tento zajímavý poznatek mně umožnil stát se prezidentem republiky.

Stejně tak, protože si vážím historie, si sice pamatuji, že Marie Terezie vládla v letech 1740 – 1780, ale skutečná výuka historie je výukou příběhů, příběhů lidí, kteří stáli v čele svých států, anebo v čele opozice vůči těmto lidem. Ale na škole se někdy neučí příběhy. Učí se jména panovníků, učí se letopočty, a to je samozřejmě nejlepší cesta, jak historii otrávit, třebaže není nic krásnějšího, než studovat historické knihy.