Žebříčky nejbohatších bývají prezentovány jako hodnotově neutrální statistika úspěchu. Jako by šlo o výsledek sportovního utkání. Podle mě jsou ale také zrcadlem hodnot společnosti. A právě proto nelze přejít bez povšimnutí skutečnost, že nejbohatším Čechem se stal podnikatel, jehož jmění stojí především na výrobě a obchodu se zbraněmi.
Vzestup Michala Strnada a skupiny Czechoslovak Group je neoddělitelně spjat s proměnou světa v posledních letech – s eskalací ozbrojených konfliktů, s růstem vojenských rozpočtů a s normalizací myšlenky, že bezpečnost je především otázkou palebné síly. Zatímco diplomacie, prevence konfliktů a mezinárodní spolupráce zůstávají na okraji politického zájmu, zbrojní průmysl zažívá zlaté časy. Kapitál reaguje pružně. Tam, kde roste strach, roste i zisk.
Kdo je vinen současnou situací?Anketa
Obhájci tohoto stavu namítnou, že zbraně jsou „nutné“, zejména pro obranu a jako odstrašující prvek. Jenže tahle argumentace přehlíží, že zbrojní výroba není hodnotově neutrální odvětví. Její prosperita je vždy nepřímo závislá na existenci nebo alespoň hrozbě násilí. Čím méně se daří míru, tím lépe se daří zbrojařům. A naopak – svět, který by skutečně směřoval k odzbrojení a mezinárodní spolupráci, by byl pro tento byznys existenční hrozbou.
Právě tady se otevírá nepříjemná otázka, jak to, že jsme ochotni obdivovat takovouhle podobu úspěchu? Je přeci velký rozdíl mezi "bohatstvím", které vzniká z péče, vzdělávání, průmyslové a zemědělské výroby, a bohatstvím, které vzniká z produkce zboží, které je určené k ničení lidských životů.
Nemíním soudit jednoho podnikatele, jde totiž o širší problém ekonomického uspořádání, které umožňuje, a dokonce odměňuje kumulaci obrovského bohatství v odvětvích, která jsou ze své podstaty destruktivní. Kapitalismus je systém, který přetavuje válku v investiční příležitost, a proto má přirozený zájem na přetrvávání konfliktů.
V době, kdy se veřejná debata točí kolem nedostatku peněz na bydlení, zdravotnictví nebo vzdělávání, jsou rekordní zisky zbrojních firem facka do tváře všech poctivě pracujících. Ukazují totiž, že zdroje existují, jen tečou směrem, který nevede ke snížení utrpení, ale k jeho normalizaci.
Stěžejní otázkou tedy není, kdo je dnes nejbohatším Čechem. Otázkou je, proč jsme si zvykli považovat bohatství vzniklé z války za normální, nebo dokonce obdivuhodné. A jestli jsme ještě schopni představit si společnost, v níž by největší úspěch nepředstavoval ten, kdo nejlépe obchoduje se strachem, ale ten, kdo nejvíce přispívá k životu v míru.
Mgr. Petra Prokšanová
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je bohatství, vzniklé z války, normální?
