V reportáži kromě jiného zaznělo, že tržní odhad znalec připravoval pod tlakem úředníků Fondu národního majetku v době 3 týdnů. Důvodem byla potřeba stihnout prodej do 1. května 2004, tedy před vstupem ČR do Evropské unie, aby prodej mohl proběhnout podle českých zákonů. Na znaleckém posudku je datum 26. února 2004, k vlastnímu prodeji došlo 16. září 2004, kdy byla smlouva podepsána tehdejším ministrem financí Sobotkou. Pro zájemce připojuji na reportáž odkaz: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/
Nechci zde vést polemiku, která zazněla z reportáže, o tom, kdo má prospěch a zájem na tom, že kauza se otevírá právě v tomto období, tedy před volbami do Evropského parlamentu. Jde mi o to, pokusit se z dostupných zdrojů zmapovat situaci kolem celého prodeje tak, aby si čtenář tohoto příspěvku mohl sám na celou věc udělat svůj názor.
Při prodeji v roce 2004 se jednalo o 45,8 % akcií společnosti OKD, které v té době držel stát kupujícímu, společnosti KARBON INVEST, která v té době již vlastnila 50% akcií OKD. V březnu roku 2004 tehdejší vláda odsouhlasila cenu ve výši 2,25 miliardy. Na toto reagoval antimonopolní úřad a vzhledem k tomu, že nabídku podala i skupina PENTA, byla cena zvýšena na konečných 4,1 miliardy, za kterou byl i odprodej akcií nakonec realizován. Jako důvod, proč na prodej nebylo státem vypsáno výběrové řízení, bylo uvedeno, že majitelé KARBON INVEST pánové Otava s Koláčkem působili ve společnosti už řadu let, a byli tedy zárukou kontinuity. Karbon Invest měl tím pádem při jednání zaručenu exkluzivitu.
Na serveru http://www.justice.cz je dostupná, auditorem ověřená, konsolidovaná účetní uzávěrka společnosti OKD k 31. prosinci 2003. Z ní, kromě jiného vyplývá, že společnost evidovala dlouhodobý hmotný majetek ve výši 28,3 miliardy korun. Zisk pak byl 0,9 miliard korun. Již pohled na tyto informace napovídá, že realizovaná cena za prodej skoro poloviny akcií byla značně podhodnocená.
Zjišťovala jsem, jak probíhá v normálním tržním prostředí prodej fungujícího podniku. Při jeho ocenění se většinou za základ bere ukazatel EBITDA, což je zisk před odečtením odpisů, daní a úrokových nákladů. Cena je potom stanovena většinou jako násobek tohoto ukazatele. Například při prodeji českého Telecomu zaplatil kupující státu necelý šestinásobek tohoto ukazatele. EBITDA OKD za rok 2003 činil 6,7 miliard korun. Vezmu-li tedy toto do úvahy, pak by hodnota OKD byla 40,2 miliard korun a z toho vyplývá cena za podíl 45,8% ve výši 18,4 miliardy korun. Tedy více než čtyřnásobek ceny, za kterou stát svůj podíl v OKD prodal. I tento pohled ukazuje na podhodnocení prodejní ceny.
V celém případu probíhá šetření Policie ČR, které ale zatím není uzavřeno. Já sama nejsem ochotna uvěřit tomu, že úředníci, kteří měli prodej OKD na starost, neměli možnost si reálnou cenu státního podílu v OKD ověřit a podle toho také jednat. Šlo přece o majetek státu a ten měl postupovat tak, aby prodejní cena byla co nejvyšší a tím i přínos do státní pokladny.
Jsem zvědava, jak celá kauza kolem prodeje OKD dopadne. V našem státe by, bohužel, nebylo nic překvapivého, kdyby vše skončilo vyšuměním do ztracena. Byla bych moc ráda, kdybychom konečně našli odvahu podivné privatizace a prodeje státního majetku, které se v naší zemi odehrály, pojmenovat, vyšetřit a případné viníky potrestat, padni komu padni. Vždyť se jednalo a jedná o peníze nás všech. A jak řekl Jan Procházka:
Pohled do minulosti je někdy nejlepším průvodcem do budoucnosti…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Úsvit přímé demokracie
