Zeman, pokud vím, nikde ústavu České republiky neporušil. Před šesti lety jsem měl možnost sledovat souboj prosazení skutečných ústavních změn ve Venezuele, se snahou prohloubit dosah bolívarovské revoluce. Tím nezamýšlím žádnou inspiraci pro Miloše Zemana, který má rádců jistě dost.

Ve Venezuele jsem byl několikrát a naposledy jsem tam byl pozván v době referenda o ústavních změnách Společností česko-venezuelského přátelství, kde aktivně působím. Podle záměru organizátorů jsem měl vystoupit ve venezuelské televizi, abych tu promluvil o zkušenostech evropského ústavního vývoje a také o tom, jaká byla situace v socialistických zemích do roku 1989. Opozice totiž tehdy obvinila Cháveze, že se jedná o socialistickou ústavu v komunistickém duchu.

Naprosto jsem nechápal, proč. Dnes už zesnulý Chávez ústavními změnami podle mne sledoval cíl uvolnit cestu reformám, protože státní aparát je blokoval. Proto chtěl decentralizovat moc a dát větší prostor samosprávám.  K tomu je ale třeba hodně pracovat na růstu politické kultury v zemi a kompetentnosti těch, kteří v samosprávách pracují.

U nás, kde je situace odlišná, pravice obviňuje presidenta, že porušuje ústavu. Ve Venezuele byla situace ještě vypjatější. Tam opozice neváhala sáhnout i potravinové stávce, aby podnítila občany proti presidentovi.

Venezuelská ústava z roku 1999 počítá s pěti ústavními mocemi, na rozdíl o třech ústavních mocí, které se tradují v západní ústavní tradici od doby Montesquieu. K výkonné, zákonodárné a soudní moci přidala bolívarovská revoluce ještě moc volební a moc morální. Je to zajímavý ústavní experiment, který se ve svém  celku osvědčuje. Na rozdíl od ústavy z roku 1961, která byla prosazena bez konzultace s veřejností, ústavě z roku 1999 předcházela dlouhá a důkladná vysvětlovací kampaň.