V Evropském parlamentu se už delší dobu diskutuje takzvaná Transatlantická smlouva, projekt společného ekonomického prostoru EU a USA (Američané si ostatně letos mohou udělat bilanci jiného integračního projektu- NAFTA- North American Free Trade Agreement- má totiž 20 let). Jak ukazuje diskuse ve Foreign Affairs (1. číslo letošního ročníku), je pohled USA, Kanady i Mexika na tuto dohodu odlišný. Stejně jako je odlišný pohled jednotlivých členských zemí na Evropskou unii. Ohledně Transatlantické smlouvy jsou v Evropském parlamentu slyšet různé hlasy. Jedni ji vítají, protože prý přinese ekonomický růst a upevní převahu Západu, jiní se bojí toho, že se evropské firmy dostanou do vleku amerických zájmů a že nastane problém s ochranou dat.  Američanům na této smlouvě podle všeho dost záleží.

Druhý integrační projekt, nebo spíše projekt těsné spolupráce, přednesl Vladimír Putin na bruselském summitu EU-Ruská federace. Ruský prezident představil svou vizi jednotného ekonomického a humanitárního prostoru od Lisabonu do Vladivostoku. Vzniklo by společenství, kde by žilo asi 650 milionů lidí, pokrývalo by šestinu světové souše a mělo by značné možnosti výrobní, surovinové i vědecko- výzkumné. Putin vycházel z toho, že Rusko a EU jsou nejen partneři, ale i možní spojenci. Rusko potřebuje ekonomicky „kolonizovat“ obrovské prostory na východě a severu země. Tak jako si kdysi USA osvojily svůj Západ. Kapitál a technologie z Evropy mohou Rusům výrazně pomoci, na oplátku by Evropa získala oporu v energiích a surovinách z Ruska a evropský automobilový průmysl našel obrovská odbytiště a šanci pro svůj růst. Evropská unie by se ocitla rázem na dosah Dálného Východu.