Když jsem byl mladý muž, pěstoval jsem koncem 70. let a v 80. letech ve Ktové stovky odrůd tulipánů, narcisů, amerických kosatců, mečíků a jiřin. Vystavoval je v Turnově a v Rovensku pod Troskami.

Vztah k půdě mi zůstal dodnes, proto s nevolí sleduji pokračující devastaci českého zemědělství, zvl. orné půdy, pěstováním řepky a kukuřice ve velkém. Řepka je už na 20 % půdy, v 90. letech byla na 8 %. Spolu s kukuřicí se místo na krmivo vozí do státem dotovaných bioplynových stanic.

Je nutno opět pěstovat jetel, okopaniny - brambory a cukrovku, vojtěšku a další luskoviny. Vojtěška dokáže půdu prokořenit až do hloubky 10 m, nakypřit, umožňuje lepší vsakování vody a váže vzdušný kyslík, jenž je pro půdu nejdůležitější. Na hektar půdy ho naváže 200 až 300 kg, tzn. stejné množství, které se na řepku a kukuřici musí dodat v podobě umělých hnojiv, které ale působí jen povrchově.

Příčiny ztráty vody: