Osud "starého kontinentu" je v rukou hrstky zkorumpovaných a nejen mocí opilých politiků a úředníků z Bruselu, kteří od partají (nikoliv od občanů) údajně "získali mandát" k vyjednávání s cizími politiky a rozhodování o všem možném, včetně investic.

Podívejme se, co si o jejich schopnosti "investovat" myslí ekonomové a ekonofyzikové: V kapitalistických ekonomikách je diskontní sazba určována náhodnými událostmi na peněžním trhu, které nemají nic společného s aktuálními možnostmi výroby. Sazba se řídí spekulativními pohyby mezinárodního kapitálu a nedemokratickými rozhodnutími monetárních institucí; je nestabilní a kolísá z měsíce na měsíc. Používání takové proměnné v ekonomickém rozhodování je neobhajitelné jak z hlediska ekonomické efektivity, tak z hlediska demokracie.

Jak tedy rozhodovat o investicích? Návrhy týkající se procenta národního resp. evropského důchodu věnovaného na akumulaci by měly být předmětem plebiscitu. Pokud se dohodne, že investice budou tvořit celkem 15 procent HDP, stát tím teprve dostane právo vybírat daně potřebné k jejich financování.

Pokud země nezíská zdroje pro vnitřní investice, její rozvoj bude pravděpodobně pomalejší, ale pokud si půjčuje, pravděpodobně se těžce zadluží a značná část její práce půjde do kapes cizích kapitalistů!