Evropská unie i celé mezinárodní společenství, jak jasně ukázaly mimo jiné rozpravy a hlasování na půdě Rady bezpečnosti OSN, jsou zajedno v tom, že obsazení Krymu odporuje mezinárodnímu právu. Proto referendum o připojení Krymu k Ruské federaci neuznávají. Kreml však nutně potřebuje dodat nedělnímu referendu zdání legitimity, a proto zoufale hledá spojence všude.

Pokud jde o znalosti účinné propagandy, není radno Kreml podceňovat. Putin je zkušený stratég a navíc bývalý šéf KGB, takže úlohu propagandy bere vážně. Rusko se od začátku tváří, že není ani jednou ze stran krymského konfliktu. Vojáci, kteří obsadili krymské strategické body, přijeli v neoznačených uniformách (i když na autech s ruskými značkami a s ruskou výzbrojí). Rusové potřebují, aby o regulérnosti a legitimnosti referenda mluvil někdo jiný než Moskva.    

Ruská moc zkrátka potřebuje v této záležitosti nahlodat jednotu Západu a k tomu si vybrala podivuhodné spojence. Na jedné straně jsou jimi nenapravitelní bolševičtí nostalgici – u nás typicky KSČM, která v kremelské propagandě pravidelně hledá ideologickou oporu, pokud sama neví, co si má myslet. Varování KSČM před fašisty a teroristy z Majdanu jsou tedy kompletně opsaná od kremelské propagandy a nikoho asi nepřekvapila.

Daleko neočekávanějších spojenců Putinova strategického plánování krymské krize jsme se dočkali na opačné straně politického spektra. Paradoxně tam, kde z našeho evropského pohledu narážíme na fašizující tendence a hnědnutí kalhot, napřel své zraky Putinův aparát.

Pozvání k pozorovatelské misi u krymského referenda obdržel od ruských „nevládních organizací“ pestrý výkvět více či méně vyhraněných pravicových extremistů: francouzský Front National, rakouská FPÖ, italská separatistická Lega Nord, belgický Vlaams Belang a další. A do koho vkládají ruští stratégové své naděje na české politické scéně? Do Úsvitu Tomia Okamury! Okamurovci se cítí touto nečekanou důvěrou jistě polichoceni. Netrvalo dlouho, a Tomio Okamura, vůdce Úsvitu, již zveřejnil na svých stránkách proruský text o dějinách Krymu, kde připomíná, že Krym vlastně odjakživa patřil Rusům.

Máme tu tedy pozoruhodnou směs komunistů, pravicových extremistů a antievropských populistů, která má ilegálnímu referendu na Krymu dodat potřebnou mezinárodní legitimitu. Člověku hned vytanou na mysli dvě věci: 1/ že bývá politické spektrum ne nadarmo zobrazováno jako kruh, kde se extrémní pravice a levice potkávají a v lecčems si dobře rozumí, a 2/ že je Leninův výrok o „užitečných idiotech“ pro Putinovu politiku stále inspirativní.

Libor Rouček