V souvislosti s úterním teroristickým činem v Bruselu si vzpomínám  na reakci Spojených států poté co Al-Kájda zaútočila 9.září 2011 na cíle v USA. „Jsme ve válce a nepřítele zničíme“,  prohlásil bezprostředně po atacích tehdejší americký prezident Bush. V jakém kontrastu proti tomuto prohlášení je mnichovanství Evropské unie. Nemluvím o nabubřelých slovech a planých gestech evropských politiků, mluvím o činech. Vzpomeňme si jen na předchozí teroristické ataky v Londýně, Paříži, Madridu. Také po nich se vzedmula vlna prohlášení o tom, jak Evropa s terorismem zatočí. A co se stalo? Kromě několika nanicovatých demonstrací na podporu Charlie Hebbdo vlastně nic. Politici znovu pronášejí patetické proslovy o „solidaritě“ a nutné „obraně evropských hodnot“, v mešitách v evropských městech jsou dál salafistickými imámy rekrutováni bojovníci pro svatou válku Islámského státu, a  obyvatelé měst ale i policie se bojí vstoupit do čtvrtí, kde vládne právo šaría.

Američané při svém boji proti Al-Kájdě udělali jistě spoustu chyb, ale měli alespoň kuráž se zlu postavit. A co děláme my? Jenom mluvíme. A přitom je mezi útokem devátého září v New Yorku a posledním útokem v Bruselu, i těmi před ním, jasná paralela. Dnes se Evropa nachází ve válce a musíme konečně pochopit, že je nejvyšší čas se nepříteli začít reálně bránit. To  znamená, kromě jiného, uzavřít a důsledně chránit hranice, vykázat všechny, kteří nerespektují naše  zřízení  a naše zvyky a také všechny cizince, kteří v Evropě páchají přestupky nebo trestné činy. Určitě ale není řešením přivítat v Německu milion imigrantů, přičemž možná polovina z nich přišla do Evropy s falešnými doklady nebo zcela bez nich. A řešením určitě není ani dohoda s Tureckem, na konci které by bezvízový styk získalo 75 milionů Turků.

Úterní bruselské atentáty, které si vyžádaly přes třicet mrtvých, více než na schopnost teroristů páchat krvavé atentáty ve jménu  Islámského státu,  poukazují na situaci v Belgii, na absolutní neschopnost se tomuto zlu bránit. Už to, jak dlouho trvalo nalezení Salaha Abdeslama, který se ukrýval v bruselské čtvrti Molenbeek, ukazuje na fatální  slabiny belgických bezpečnostních sil. Například na neschopnost infiltrovat se mezi muslimské radikály. Abdeslama objevili belgičtí policisté  pouze náhodou při rutinní razii. "