Za prvé není pravdou, že současnou energetickou krizi spustila až válka na Ukrajině. Spouštěcím mechanismem je 22 let prováděný německý energetický Energiewende, který se přetavil v Green Deal Evropské unie. Vlády napříč evropskými zeměmi neřešily diverzifikaci energetiky a spoléhaly na levné zdroje z RF. Tím se staly vazalem ruské energetické politiky, která se dnes v plné nahotě vyjevila jako součást hybridní války. Zároveň Evropa svojí bezbřehou liberalizací způsobila privatizaci energetických zdrojů a rozdělením výroby a distribuce způsobily zdražení energií.

Slepé „zelené“ šílenství vede nejen ke zvyšování kapacit větrných a solárních zdrojů za obrovského dotování z veřejných prostředků, ale zároveň prohlubuje energetickou krizi v Evropě. Hrát s energetickou kartou se velmi dobře naučili nejen ruští představitelé. A je otázkou, zda snížení evropských emisí CO2 ve výši 8 % se vůbec projeví ve snížení globálního oteplování planety, když se předpokládá nutnost navýšení výroby elektrické energie z OZE kvůli elektromobilitě.