Člověk si uvědomí, že těch osmiček, které nám připomínají v tomto roce řadu výročí, opravdu nezná konce. I když každoročně slavím Mezinárodní den žen návštěvou Domovů pro seniory či Domů s pečovatelskou službou, uvědomil jsem si až letos, že je to již 110 let od velkého shromáždění amerických švadlen, které osmého března manifestovaly za své volební právo. Dnes toto právo bereme jako samozřejmost a na MDŽ se řada mladých dívá jako na delikt minulosti. Přitom ještě dnes mají ženy za co bojovat a na co upozorňovat. Nejde pouze o rovnoprávné postavení žen ve společnosti, včetně nápravy křivd v odměňování. Jde samozřejmě i o sociální postavení, výši důchodů či pomoci ženám – matkám zvládat svoji důležitou společenskou úlohu.

A samozřejmě se sluší, nám mužům, poděkovat svým matkám a manželkám, za jejich starostlivost a péči o rodinu. Nejde přitom o dar ve formě květiny, jako o vzpomenutí si na svou blízkou osobu. Osobně si nemyslím, že jsou účelné rozličné ženské organizace, které v rámci genderového hnutí se snaží prosadit emancipaci za každou cenu. Přece je důležitější, aby ženy za pomocí mužů, dosáhly svých cílů a zejména rovnoprávnosti v životě. Proto je nutné zlepšovat podmínky žen, včetně řady opatření, které pomáhají skloubit rodičovské povinnosti s jejich zaměstnáním a volným časem. A je dobře, že si to sociální demokraté uvědomují a svými legislativními návrhy postupně zlepšují postavení žen v naší společnosti.