Nevím, zda je to schopnost pouze Ministerstva obrany či i dalším rezortů, ale ve vypracovávání rozličných koncepcí jsme opravdu machři. Ne, že bych byl apriori proti koncepcím, ba právě naopak. To, co však postrádám, je uplatňování těchto koncepcí v praxi a jejich provázanost s ekonomickou realitou České republiky. A když jsme u obrany, tak připomenu několik příkladů.

Tím prvním je Bílá kniha o obraně z roku 2011, která měla představovat strategický materiál, popisující problémy v české armádě a návrhy na jejich budoucí řešení.

Kniha se však stala spíše popisem toho, co všichni zainteresovaní věděli, a tím je dlouhodobé pod financování armády.  A pokud se podíváme na vývoj rozpočtu kapitoly 307 v následujících letech, pak je třeba objektivně konstatovat, že se situace ještě zhoršila. Dokonce tak, že se rozpočet MO dostal pod 1% HDP.  Je poněkud paradoxní, že titíž lidé, kteří tehdy hlasovali pro takto koncipované armádní rozpočty, dnes kritizují smluvní závazek koaličních stran, postupně navyšovat rozpočet na 1,4% HDP do roku 2020 či nabádají zvyšovat schopnosti AČR, které sami pomáhali likvidovat.