A čím je tato politická strana více rozkročena v rámci svého politického programu, pak těchto problémů pouze přibývá. Prostě proto, že odlišit toho správného straníka hájícího politický program od individualisty, který si chrání toliko své zájmy, je velmi obtížné. Poslední události uvnitř ANO 2011 zřetelně ukazují, jakým způsobem, na jakých principech a z jakých jedinců bylo toto Babišovo dítě skutečně postaveno.

Nicméně zejména ČSSD jsou politickou stranou, která má dlouhodobé vnitrostranické personální problémy. Připomenu události stranického puče po předčasných volbách v roce 2013. Přitom tento puč byl vlastně pouhým vyvrcholením mnohaletého boje několika křídel uvnitř strany, kterého zneužívali ambiciózní jedinci. A tento boj je mimo jiné organizován uvnitř jednotlivých místních či okresních organizací. Od nabídek pracovních míst pro členy či rodinné příslušníky, povětšinou bez ohledu na jejich odbornost a kvalitu, přes podporu straníků na funkce uvnitř strany až po „odstraňování“ nepohodlných či neloajálních členů z kandidátních listin či ze stranických funkcí. Stále běžnější v tomto boji je schovávání se za politický program, ten nej sociálně demokratický.

Přesto, že bylo snahou současného vedení ČSSD přijmout taková opatření ve volebních řádech, které by umožnily větší transparentnost a demokratičnost při jednotlivých nominacích a posílení hlasu zdola, obávám se, že si pleteme primárky s rozhodováním úzké menšiny členské základny. Chci připomenout, že primárky by měly mít za výsledek nominaci těch, kteří mají největší podporu členské základny zdola. Ta nejlépe ví, kdo hájí zájmy občanů, kdo prosazuje volební program na místní, krajské či celostátní úrovni a kdo je morálně a odborně vyzrálý politického boje bez možnosti politické korupce či korupčního chování. Právě uzavřenost sociální demokracie a snížená vnitřní konkurence způsobuje napětí uvnitř strany.