Tím prvním je směrnice o právech spotřebitelů, která začala být účinná od června 2014 a která našla odezvu v Novém občanském zákoníku (NOZ). Tento způsob transpozice zdá se mi (a nejen mně) poněkud nešťastným. Na Slovensku znění směrnice překlopili do zákona o ochraně spotřebitele. Jasně a jednoznačně. Bohužel, v českých poměrech je v řadě případů zjevný nesoulad evropské směrnice o právech spotřebitele s některými ustanoveními NOZ. Vymahatelnosti práva v reálném čase tato úprava rovněž příliš nepomohla. V roce 2016 bude Evropská komise provádět kontrolu transpozice této směrnice ve všech členských státech. Česká republika, zejména Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo spravedlnosti, by měla urychleně sjednat nápravu. A to nejen proto, abychom se vyhnuli postihu ze strany EU, ale zejména, pokud to s ochranou spotřebitele myslíme v ČR vážně.
Příkladem druhým budiž transpozice evropské směrnice o mimosoudním řešení sporů, kterého by se měla v podmínkách ČR ujmout Česká obchodní inspekce. To je jistě možné řešení. Nicméně by k tomu měla mít i adekvátní zdroje. Jinak hrozí, že se tento užitečný nástroj pro spotřebitele opět, jak je u nás zvykem, změní v systém, který bude formálně existovat, ale nebude funkční.
A do třetice otázka "šmejdů" a opět srovnání s přístupem sousedního Slovenska. Zde zákonodárci v zákoně o ochraně spotřebitele určili, že platba není realizována do doby vypršení čtrnáctidenní lhůty na vrácení zboží. To v Česku není a tak rájem "šmejdů" zůstáváme.
Vždy platí, že kde je vůle, tam je cesta. V oblasti ochrany spotřebitele to platí dvojnásob. Domácí úkoly musí udělat Česká republika a vláda vedená sociálními demokraty by se měla chopit iniciativy.
Psali jsme:
MUDr. Olga Sehnalová, MBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Sehnalová - profil
