Hnutí ANO předkládá návrh na ustavení pozice učitele coby chráněné oběti. Není to poprvé, co se toto téma diskutuje. V minulosti jsme za KSČM podávali podobný návrh opakovaně. Agresivita a šikana vůči žákům i učitelům je problém, který, mimo jiné, odrazuje absolventy pedagogických fakult od nástupu do školství. Učitelský sbor je tak mnohde přestárlý a přefeminizovaný, což je problémem v celé Evropě, v ČR je však podíl žen jedním z největších.

Učitel se stále častěji setkává ze strany žáků i jejich rodičů s vulgaritami, urážkami, vyhrožováním a dokonce i násilím. Známé jsou projevy kybešikany, zveřejnění nahrávky předem vyprovokované učitelky a její šíření a zesměšňováním na sociálních sítích. Sprosté nadávky či urážky zažili učitelé podle šetření na 1/3 škol, tedy v přepočtu kantoři z 1 385 škol po celé zemi. To, že děti učitelům nafackovaly, zbily je či jinak napadly, přiznává 4,4 % škol. Je to však jen oficiální statistika České školní inspekce, většina kantorů takové ponížení nepřizná. Neustále se mluví o právech dětí…ale co třeba povinnosti?

Jedná se přitom o celý komplex problémů. Mládež je odrazem společnosti. V systému, v němž se převracejí hodnoty, kdy slušnost se stává „popelkou“ a vyhrávají vulgarity a tvrdé lokty bez ohledu na druhé, je těžké něco jiného chtít po mladé generaci. U mnohých známých politiků vidí chování řeznického psa, korupci, honbu hlavně za mocí a penězi, za něž věří, že se dá koupit všechno. Média nabízejí násilí, vláda vyzývá k udávání, pravda je na černé listině, lži a dezinformace mají zelenou. To vše se odráží i na atmosféře ve školách.