Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

pan ministr stručně shrnul v (nesroz.) z toho senátního návrhu. Z mého pohledu ta novela zákona o pedagogických pracovnících je jedním z nejvýznamnějších legislativních kroků v oblasti vzdělávání v tomhle volebním období. Už tady bylo konstatováno, že jedním z cílů novely je pootevřít profesi odborníkům bez pedagogického vzdělání, to je ten zmíněný paragraf 9a. V zásadě jde o to, že vysokoškolsky vzdělaný odborník může být přijat ředitelem na dobu tří let, během níž má možnost doplnit si to takzvané pedagogické minimum.

Já pevně věřím, že tenhle krok pomůže přilákat do školství kvalitní lidi, kteří by jinak učit nešli. Já vím, že ten paragraf vzbudil velké debaty a já sám jsem před projednáváním téhle novely u nás v Senátu absolvoval řadu schůzek jak s příznivci, tak s odpůrci této změny, ale na mém pevném přesvědčení o tom, že české školství v žádném případě nezničíme tím, že do něj pustíme vzdělané odborníky z praxe, se nic nezměnilo.

Já bych z kritiky té novely souhlasil v jednom. V ideálním případě bychom zde měli situaci jako ve Finsku, kde učitelské povolání patří mezi jedno z nejprestižnějších a na pedagogické fakulty chodí ti nejlepší z ročníku. To u nás bohužel zatím stále neplatí. A kdybych ještě zůstal - pro vaši informaci - na severu Evropy, v Dánsku si studenti volí práva a jako záchrannou alternativu pro případ, že se nedostanou na pedagogickou fakultu. Tedy práva jako záchranná varianta, to je v českém kontextu spíše výkřik z jiné galaxie.

Od řady ředitelů, s nimiž jsem v kontaktu, vím, že ve svých učitelských sborech měli skvělé lidi, kteří učili velmi kvalitně, aniž by měli příslušné pedagogické minimum. Víte, často záleží daleko více na schopnostech daného člověka a na jeho ochotě se dále vzdělávat. A naopak studium na pedagogické fakultě automaticky z nikoho neudělá ani kvalitního učitele, ani kvalitního člověka.