Vážený pane předsedo, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové.
Evropská rada, která se na nás řítí 18. a 19. června, má tak rozsáhlou agendu, že bychom potřebovali na to doslova tucet zpravodajů. Děkuji panu vicepremiérovi, že nás do toho uvedl a že tak detailně komentoval jednotlivé body. Já bych tady navázal na dvě věci, které zmínil.
V prvním bodě, kdy mluvil o Ukrajině, zmínil sankce. Tomu se chci věnovat a potom bych se věnoval ještě druhému tématu, které pan vicepremiér zmínil, kterým je Čína.
Co se týče sankcí, mluvíme o sankcích proti Rusku. Když uvalíme sankce a nebudeme je vymáhat, trochu to připomíná, jako když máte zákon, ale nemáte policii. Je to trochu dekorace, ale není to žádné odstrašení, nebo tady není možnost, aby ten, který se dopustí přestupku, přečinu, porušení pravidel, aby za něj také se musel zodpovídat.
Dante Alighieri, známý evropský autor a důležitá součást evropské kultury, vyhradil v Pekle zvláštní místo pro ty, kdo v největším morálním střetu své doby usilují o neutralitu. My se v takovém střetu, kdy se jedná o zásadní věci, dneska nacházíme. Nemůžeme zůstávat neutrální. A přestože slovy často podporujeme Ukrajinu, ty činy jako by nechtěly následovat. Přestože slovy chceme trestat Rusko a uvalovat na něj další sankce, máme kolem sebe mnoho těch, kteří ty sankce oslabují, zkoušejí zpochybňovat nebo relativizovat.
A přitom Rusko vůbec neskrývá, o co mu jde. Jde mu nejenom o to, aby zničilo Ukrajinu, ale aby zničilo západ. Pusťte si na chvíli ruskou televizi a pochopíte, jak často se tam mluví o nás a jak jasno mají v tom, jak budeme žít potom, až nás porazí. Tady už nejde o plané řeči, tady jde o reálné útoky, které ostatně musí řešit i naše ozbrojené složky, a mohli bychom vyprávět... Na výboru se tomu věnujeme pravidelně. Kdo by to nechtěl vidět, ohrožuje naši vlastní bezpečnost. Neutralita proto tady není postoj, je to spíš kapitulace.
Takže sankce existují, a je to dobře, ale jsou poněkud děravé. Když mluvíme o 20., 21. nebo kolikátém balíčku, člověk si říká, co tam ještě řeší, proč to trvá tak pomalu... Sankce přicházejí totiž velmi opatrně, jako kdybychom si nechtěli vzít kus našeho pohodlí. Energetické příjmy Kremlu sice klesly, ale zdaleka ne tolik, jak mohly. Ruský zkapalněný plyn jenom v minulém roce proudil do evropských přístavů na takových úrovních, že to přesahuje veškerou představivost. Jenom v roce 2025 šlo o více než 15 milionů tun v hodnotě přes 7 miliard eur. To jsou peníze, které dáváme přímo Rusku na jeho válčení.
Evropská unie bohužel tím patří mezi největší odběratele ruských fosilních paliv. Ta stínová flotila, o které často čteme, mezitím obchází cenové stropy na ropu, vozí bez pojištění, bez dozoru, bez odpovědnosti. Takže ten strop 60 dolarů na barel, nebo kolik to dneska je, platí jenom pro ropu, která se přepravuje přes západní kanály, ale stínová flotila je tady právě proto, aby tyto podmínky obcházela. Experti i Ukrajina volají po tom, aby se ten strop snížil z 60 na 30, to znamená, aby se skutečně začala potlačovat ta stínová flotila. 30, to je polovina ze 60.
To, co dnes máme, tedy není plnohodnotná sankční politika. Je to jenom taková poloviční, a to ještě s mnoha výjimkami. Kdo to brzdí? Samozřejmě, že máme různé ohledy nebo zájmy nebo citlivosti, takže najít shodu mezi sedmadvacítkou není vůbec jednoduché. Ale když se podíváme na Maďarsko a Slovensko, tyto dvě země opakovaně blokovaly nové balíčky nebo prostě jenom prodlužování stávajících sankcí. Pokaždé byla stejná logika. Dokud nedostanou výjimky nebo záruku na levnou ropu z ropovodu Družba, tak se nepohnou.
Orbán je sice pryč, ale tahle praxe zůstala. Uvidíme, jak bude vypadat to jednání teď. Pokaždé Orbán a Fico používali stejné triky jako vydírací páku vůči ostatním. A to nejsou všichni. Rakousko blokovalo proto, že jeho banka Raiffeisen má takové zájmy v Rusku, že to přesahuje naši představivost. Když si k tomu doplníme, že tyto země často lobbovaly za to, aby to byli dolaroví miliardáři z Ruska a oligarchové, kteří uniknou z toho sankčního balíčku, a hájili se tím, že jde o obranu slovenské a maďarské suverenity, tak je to nesmysl.
Bránit ruský majetek před evropským právem v době, kdy Rusko vede agresivní válku proti sousední zemi a ohrožuje celý východní blok NATO, je velmi krátkozraké. Pokud by měli námitky, tak se mohli přeci v těchto věcech navíc odvolávat na soudy. Existuje přece právní cesta, jak řešit sporné sankce. Z hlediska morálně politického, v situaci, kdy jsou na seznamu tisíce osob spojených s agresí proti Ukrajině, soustředit se právě na vybrané oligarchy, jako byl třeba Friedman nebo Usmanov, vysílá velmi pochybný signál o tom, jaké skutečné zájmy hájí Bratislava nebo Budapešť.
Tohle už není legitimní rozdíl v nějakých názorech, to je záměrné oslabování společné obrany Evropy kvůli nějakým skupinovým krátkodobým zájmům. Co nám tedy chybí? Je potřeba vyhlásit úplné embargo na ruský zkapalněný plyn. Chybí nám sankce na Rosatom. Chybí reálný postih pro stínovou flotilu a pro všecky pojišťovny, které ji doprovázejí a kryjí. Chybí nám konfiskace zmrazených ruských aktiv, která by posloužila pro Ukrajinu.
Jde tady opravdu o politickou vůli. A chybí nám také, abychom začali mluvit o tom, že jednomyslnost v těchto věcech začíná být vážený problém, protože není možné, abychom se nechávali zablokovat takovými krátkodobými skupinovými zájmy. Obcházet sankce by měl být skutečně trestný čin se vším všudy. Neměla by to být jenom zmínka v nějaké evropské směrnici. Měly by tady být jasný tresty, zabavování majetku. Evropská unie potřebuje sankční specialisty a týmy, vyšetřovatele, data, satelitní monitoring, koordinaci přes OLAF, přes Europol, Eurojust a další složky.
Sankce bez vymáhání jsou trochu jako zákon bez policejních složek. A vypadají sice dobře na papíře, ale agresora příliš neodradí. A tak se vrátím tam, kde jsem začal. Buď stojíme za tím, co hlásáme a zaplať pánbůh, že to občas zopakujeme, to znamená za právem, za bezpečností a solidaritou s napadeným státem, anebo nám je to jedno. Sankce, které se budeme bát dotahovat do konce, nejsou politikou, jsou spíš jenom alibi, že něco děláme. Rusko nás testuje. Každá výjimka, každé odložení a každé veto, které projde bez následků, je pro Kreml zelené světlo – klidně mohou pokračovat dál. A Česká republika proto musí v Evropské unii tlačit na tvrdší sankce, musí mluvit velmi otevřeně s Bratislavou a s dalšími, kteří sankce blokovali. A je potřeba, abychom si uvědomili, že v této věci nemůžeme zůstat neutrální. Dante Alighieri měl pravdu – neutralita v tom našem historickém střetu prostě není ctnost. Byla by to spolupráce s agresorem.
A teďka k té Číně. Pan vicepremiér tady říkal, že diplomatické body s Čínskou lidovou republikou jsou na bodu mrazu, cituji, a jestli jsem si dobře zapamatoval, tak dodal větu – všichni víme proč. Tak já tedy bych tady možná doplnil dva argumenty, abychom věděli proč. Bezpečnostní informační složka v minulém roce zadržela občana čínské národnosti, který tady prováděl špionáž. Byl zachycen doslova při činu. A byl zachycen nejen při tom, že tady dělal takovou tu běžnou práci, co špioni dělají, ale dokonce měl úkoly pracovat na předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi.
Pane vicepremiére, tedy prostřednictvím pana předsedajícího, tohle zasluhuje pozornost i členů vlády České republiky. Druhý nejvyšší ústavní činitel je pod zvláštní ochranou Ústavy a bezpečnostních institucí státu. A pokud někdo tady začne se pohybovat jako kovboj a začne za sebou zanechávat tak tlusté stopy, že je stačí potom jenom promítnout, abychom se podívali, co tady vlastně vyráběl – to, že byl novinář, mu věřili jenom někteří naivkové, tak bychom měli být naopak vděční našim bezpečnostním složkám, že ho chytili při činu a že půjde před soud. To má dopady na dobré vztahy mezi Čínskou lidovou republikou a Českou republikou.
A chcete-li druhý příklad, tak pochází z tohoto týdne. Kaja Kallasová, vysoká představitelka Evropské unie pro zahraničních a bezpečnostní politiku, veřejně na záznam ohlásila, že čínské složky byly zachyceny u toho, jak doslova trénují bojovníky pro Rusko, aby je nasadilo na Ukrajině proti – v té agresivní válce proti Ukrajině. No tak to je další věc hodná naší pozornosti. Pokud někdo otevřeně podporuje vojenskou agresi, která je nelegální a která ohrožuje bezpečnost České republiky, jak jsme se na tom opakovaně tady shodli a jak byla shoda i s vládou České republiky, tak bychom měli také být připraveni uvalit velmi tvrdé sankce na ty, kteří Rusku v tomto pomáhají. Jak jinak, než zahrnout do toho i Čínskou lidovou republiku, která pomáhá s výcvikem vojáků. Vždyť to nebere rozum.
Takže pokud bychom měli být nároční k tomu, jak postupovat k Číně, tak velmi systematicky. Nejenom z hlediska ekonomických zájmů, jak jste naznačil, a exportu, ale také z hlediska bezpečnosti a obrany evropského prostoru před agresorem. Ano, celá řada evropských firem se natolik zamotala do toho čínského dobrodružství, které mělo tak fantastické vyhlídky na ekonomický růst, že si zapomněli hlídat zadní vrátka. A dneska jsou v pasti.
A teď dobře poslouchejte – v roce 2010 byl podobně v pasti i Tchaj-wan, což je ten partner, se kterým máme tak vřelé vztahy i zásluhou práce parlamentu České republiky. Tchaj-wan byl exponován na čínském trhu z nějakých 83 %. Mluvím tady o investicích. A během 15 let do minulého roku snížil tuhle expozici na necelá 3 %. A nepotřeboval k tomu žádné vládní rozhodnutí. Nepotřeboval k tomu žádnou Evropskou komisi v Bruselu. Bylo to velmi pragmatické a opatrné rozhodnutí začít stahovat výrobu z Číny do bezpečnějších míst.
A to je přesně věc, kterou musíme udělat i my. Možná, že bychom mohli, když bychom naslouchali více našim přátelům z Tchaj-wanu, včas pochopit, co nám hrozí, když to neuděláme. Takže to je jenom jeden podnět na to jednání Evropské rady, o kterém jste tady mluvil. Neměli bychom zjednodušovat problém Číny jenom na exporty. Tady se jedná o suverenitu, tady se jedná o bezpečnost. A tady se jedná také o vládu práva. A to bychom měli mít na paměti především.
Děkuji.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
