V posledních třech letech zažíváme krizové situace, jaké jsme si do té doby ani neuměli představit. Nejprve jsme byli nuceni čelit celosvětové epidemii covidu, potom přišla ruská agrese na Ukrajinu, která citelně zasáhla životy nás všech z hlediska ekonomického i lidského. Pro občany naší republiky je opravdu těžké přemýšlet, jak zaplatit složenky za plyn či elektřinu, a současně nezůstat lhostejní ke zvěrstvům, které páchá putinovské Rusko jen několik stovek kilometrů od našich hranic.

Naše společnost dostala pořádně zabrat. Důsledky obou krizí vidíme všude kolem sebe. Jsme svědky relativizace hodnot i symbolů státnosti. Křičí se “svoboda”, a myslí se tím odmítání roušek zabraňujících šíření epidemie. Státní vlajkou se ohánějí ti, kterým nevadí být vazaly nám nepřátelského státu.

Jak se k tomu postavit? Ano, svoboda vyjádřit svůj názor a svoboda demonstrovat jsou výsadami demokracie. Jako prezident tyto svobody vždy budu respektovat. Současně však budu vědomě stavět své postoje na nejlepších tradicích naší republiky, k nimž náleží úcta k české státnosti, boji našich legionářů, obětem dvou světových válek a holocaustu, hrdinům odboje a obětem komunistické totality.