Děkuji. My jsme v evropském výboru sledovali brexit nechci říct od začátku, dokonce před tím, než na něj došlo. Už rok před tím, než došlo k hlasování o brexitu, tak jsme navštívili Velkou Británii, mluvili jsme o tom riziku, které tam je, navštívili jsme Irsko, navštívili jsme severoirskou hranici. V rámci COSACu setkání evropských parlamentů členských států byl pokaždé brexit na programu a mluvilo se o něm. Takže si troufám říct, že ten proces jsem sledoval průběžně dosti pečlivě a musím říct, že ta vedení opravdu fakt nejsou vedená snahou, aby to Británii bolelo. To, že okamžitá první emoční reakce předsedy Junckera na výsledek toho referenda nebyla šťastná, to je evidentní. To, že on občas umí říct věci, které je pak potřeba nějak žehlit, to je pravda, ale faktické zadání pro vyjednavače bylo dohodnout co nejlepší deal, aby fungoval pro Evropskou unii, aby pro nás fungoval.

To, že no-deal brexit bude bolet nás... On bude bolet Británii evidentně, strašně, ale to, že bude bolet nás, to přece všichni dávno vědí. Chápat to tak, že Evropské unie to teď schválně řídí k no-deal brexitu, abychom tu Británii potrestali, to si žádný kloudný politik nemůže vůči svým občanům a vůči svým byznysům dovolit.