Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Nacházíme se ve velmi složité situaci, a tím nemyslím legislativní jako senátoři, ale ve velmi složité pandemické situaci na území města Mladá Boleslav také, ale na území České republiky. Já opravdu v tuto chvíli nebudu postupovat tak, že bych začal tady vyjmenovávat výčitky směrem k vládě a směrem k ministrovi zdravotnictví. I když samozřejmě by bylo možné tady snad mluvit hodiny a hodiny a hodiny a vyčítat vládě kroky, které dělala, které mohla udělat jinak atd.

Já, než řeknu další věci, tak v prvé řadě řeknu, že pandemický zákon tak, jak je předložený, včetně těch drobných úprav podpořím. Ale zároveň budu mít velkou prosbu na pana ministra. A než tu prosbu řeknu, tak bych chtěl jenom říct pár věcí, jak se obvykle postupuje při řešení infekčních chorob s vysokou infekčností. Jsem lékař, sice nepraktikuji medicínu, ale studoval jsem ji. A věřím tomu, že přestože se medicína velmi silně mění, nebo je tam velký vývoj dopředu, tak ty zásadní parametry, jak postupovat při infekční chorobě, prakticky zůstaly hodně podobné tomu, co jsem studoval.

Pokud máme nějakou vysoce infekční chorobu, tak v prvé řadě musíme diagnostikovat pokud možno pacienta, ať to je třeba testováním, nebo jinou metodou. Následně musíme trasovat, následně bychom měli dát toho pacienta samozřejmě do izolace, ale i ty jeho kontakty, což je karanténa. Měli bychom se snažit ochránit ty ostatní, kde je možná pravděpodobnost, že by se mohli potkat s tou infekční chorobou.