Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, já jsem využil přednostního práva, abych navázal na pana Vilímce, protože také jsem drobet pamětník. Chci jenom říci na úvod, že ať tady přijmeme, co přijmeme, tak třen problém nevyřešíme. Protože je to nakonec o té nominální částce, kterou zákonodárci dostávají, a ta bude v Čechách, na Moravě a ve Slezsku budit vždycky emoce. Myslím si, že ty emoce jsou přece jen u nás o něco větší než možná v zemích na západ od nás, ale je to tak. A občané si můžou maximálně vyměnit nás.

A já hned řeknu, že navrhuji schválit to, co přišlo z Poslanecké sněmovny, protože chci ušetřit sebe i Senát toho, abychom byli podrobováni dalším polemikám, které pro nás nedopadnou v žádném případě dobře. A říkejme si, že to je, nebo není populismus, je to prostě realita. Já bych chtěl říci, že souhlasím s tím, že před pár lety, kdy byla finanční hospodářská krize, se v Čechách řešila problematika tehdejší vládou, že restrikce, které svět přinesl sám o sobě, se vyřešily v Čechách ještě většími destrukcemi a vedlo to k tomu, že jsme se dostali do zbytečně velkého hospodářského propadu, který jsme mít nemuseli. Protože když nemá soukromý sektor peníze a stát ještě začne uměle ty peníze stahovat, s cílem ušetřit, tak většinou to dopadne špatně, protože se ty negace vzájemně vynásobí.