Objevují se první vážnější konflikty, přistěhovalci se dopouští ilegálních činů a výtržností, evropští občané se začínají ostře vymezovat vůči jejich přijímání a dávají tak jednoznačně najevo svůj odpor vůči krokům, kterými chtějí politici krizi řešit. Referendum ve slovenském Gabčíkově, v němž na 97 % zúčastněných odmítlo přijetí stovek běženců z Rakouska, lze považovat zcela jistě za pověstný lakmusový papírek. Jako by se tak začínaly naplňovat ty nejčernější scénáře, které si někteří multikulti idealisté nejsou stále ochotni připouštět.
Jednou z nejklíčovějších otázek ve vztahu k přistěhovalcům je, kdo tito lidé vlastně jsou? Má se za to, že drtivá většina z nich jsou tzv. ekonomickými imigranty, kteří do Evropy směřují za blahobytem, sociálními výhodami či v ideálním případě za prací. Stále častěji se ale objevují informace, které této domněnce odporují a které vypovídají o sumách, jež imigranti platí ilegálním převaděčům za cestu přes moře nebo přes hranice evropských států. Velmi překvapivá tak pro mě byla zpráva, že za převoz přes kanál La Manche inkasují řidiči kamiónů od utečenců standardně sumu ve výši bezmála 50 tisíc Kč. Další reportáže pak dokládají, že např. imigranti směřující ze Srbska přes maďarskou hranici jsou vybaveni chytrými telefony a přepravují se taxíky.
Tyto a mnohé další skutečnosti jednoznačně zpochybňují všechny naivní úvahy o morální povinnosti Evropy projevit solidaritu a pomoci těmto lidem s jejich údajně tíživou životní situací tím, že je integrujeme. Zdá se, že spíše než náhodným jednotlivcům, kteří nemohou unést špatné životní podmínky ve své domovské zemi, a proto se vydají na dalekou cestu za štěstím, totiž čelíme propracovanému systému poměrně dobře organizovaných a finančně dostatečně zabezpečených skupin migrantů, na jejichž přesunech se přiživuje taktéž dobře organizovaná síť ilegálních pašeráků. Na místě je jednoznačně otázka, z jakých zdrojů jsou imigranti schopni financovat tisíce kilometrů dlouho cestu, která představuje náklady v řádech desítek či stovek tisíc korun? Jak je možné, že tito lidé jsou schopni investovat takto vysoké částky, a jedná se skutečně o jejich prostředky, nebo je někdo cíleně financuje?
Domnívám se, že bez odpovědí na tyto otázky nelze ani náznakem uvažovat o přijetí jakéhokoliv množství přistěhovalců do naší země. Považuji za skandální, že lidé, kterým bychom měli podle představ „spasitelů všeho světa“ pomáhat, zjevně netrpí takovou materiální tísní, jak je nám předestíráno. Tato skutečnost mě spíše než k solidaritě ještě daleko více vede k přesvědčení, že tou nejlepší cestou, jak zastavit příliv imigrantů, je zabezpečit vnější hranici Evropy a učinit ji zcela nepropustnou pro ilegální převaděče a přistěhovalce. Je třeba tvrdě potírat ilegální převaděčské sítě a jakoukoliv ilegální činnost, která migraci napomáhá. Je třeba zablokovat námořní trasy lodí s imigranty směřujícími k evropským břehům. Ve spolupráci se severoafrickými zeměmi pak musí dojít ke zřízení záchytných uprchlických táborů a zařízení, do kterých bude možné navracet ty, které se podaří zadržet, a to přímo na africkém území. Evropa zkrátka musí vyslat jasný signál, že další příliv statisíců či milionů přistěhovalců je pro ni nepřijatelný a že je odhodlána se mu tvrdě bránit. Jiné, efektivnější řešení imigrační krize neexistuje.
Ivo Valenta
senátor Parlamentu ČR
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
