Nemohu dosud pochopit, proč nedávná návštěva dalajlámy v Praze vyvolala tolik zlé krve, když například my v Senátu jsme s ním naopak rozmlouvali o míru a svobodě. To jsou hodnoty, které s jeho myšlenkami zcela souzní, proto jsem ho do horní komory pozvala. Reakcí české politiky však bylo obviňování a pomlouvání, schůzku s touto světově uznávanou morální a intelektuální autoritou přirovnal ministr zahraničních věcí k setkání s Konradem Henleinem, byla tedy de facto označena za národní zradu. To je pro mě naprosto nepochopitelná a urážlivá reakce. Čemu všemu zde nerozumím:

Za prvé pranýřování ministra Daniela Hermana. Vysvětlí mi někdo, co udělal zlého, jak měl setkáním s duchovním narušit naše vztahy s Čínou? V čem je tady problém? Snad ne v tom, že se ministr české demokraticky zvolené vlády sešel s významným intelektuálem nad nepolitickými věcmi? Totiž na schůzku v tomto ryze nepolitickém duchu reagují naši nejvyšší ústavní činitelů naprosto vyhroceně společným prohlášením. Sama jsem i u této schůzky na ministerstvu kultury byla, a tak vím, že se zde skutečně politika neřešila. Kdo z ní udělal politikum, určitě nebyl ministr Herman.

Za druhé mi opravdu není jasné, proč se musí teatrálně domlouvat čtyři nejvyšší muži státu a potvrzovat platné partnerství s Čínou? Je teď jedno, zda něco jmény svých institucí podepsali či nikoli, ale zajímá mě, proč přišla takováto kolektivní reakce. Tu nikdo z nás přeci z našich polistopadových dějin nepomatuje. Co se to stalo tak významného, že to spojilo cesty těchto pánů?