Producent Hannig společně s bývalým šéfem Akademie věd Drahošem, oba méně výrazní v tomto střetu, vyzvali prezidenta Zemana, aby zveřejnil důvěryhodné zdroje financování své kampaně. Chápu. Jak u nás jde o peníze, pak soused bude sousedovi závidět i kozu. Pan Hannig zase v jedné z besed televizního moderátora obvinil, že je jako já v padesátých letech. To, že jsem v té době byl kluk školou povinný, mu jaksi uniklo.

Pan Horáček se zase producíruje vedle bavičky Bubílkové na Šlágru, který poslouchá starší generace, aby i tu získal na svou stranu. O tajných sázkách na koně, které byly prvním krokem k jeho milionům, se pochopitelně nemluví. Je a musí být vzorem morálky. Pan Topolánek je na rozdíl od nich, a těch dalších, razantnější. To, že ani on to s financemi na kampaň nemá nejlepší, Drahošovi a Hannigovi nevadí. Je ze stejného protizemanovského tábora, proč tedy na něj útočit, i když někteří komentátoři se zcela naivně ptají, proč ti, co jsou přece jen nalevo od středu a jsou protihavlovští, se nerozhodnou právě pro něj, protože on není havlista a ani Evropská unie není jeho hobby.

Protože i já dostal podobnou otázku, pokládám za nutné na ni odpovědět. Především neztotožňuji se s jeho výrokem »Vadí mi, že v těchto dnech neprobíhá občanská neposlušnost«. Nejen proto, že nevím, proč by měla probíhat. Byly doby horší – tehdy nás společně se zpívající ministryní Vlastičkou Parkanovou chtěl ochránit před »ruskými střelami« vybudováním americké základny s radarem přímo v srdci Čech, v Brdech. Nepovedlo se, i když paní Vlasta nám zapěla popěvek o vlajce s pruhy. Tisíce lidí proti tomu protestovaly, což ve svém důsledku znamenalo konec s prodejem naší vlasti Američanům. Ale ani tehdy to nebyla občanská neposlušnost, která zastavila Topolánkovy plány.