Ještě týden po volbách – říká v rozhovoru - se Syriza o „jakousi obecnou vizi typu Evropské dluhové konvence pokoušela. Evropská unie ji však odmítla a řecká vláda na svou vizi rezignovala.“

Zpočátku to sice „zkoušela i s částečným odepsáním dluhů“. Narazila ovšem i s ním, „do střetu s věřiteli se jí nechtělo a přišla o půdu pod nohama“. Počínaje „dohodou z 20. února se upsala kánonům úvěrových smluv“.

Bůhvíjak vážně to nemyslí ani s reparacemi, jimiž tu a tam šermuje směrem k Německu. I to je spíš jen „divadýlko kvůli lidem, co s novou vládou spojují přehnané naděje“. Ta se „jen lidi snaží přesvědčit, že své sliby plní, že politiku mění. Reálné pozadí to nemá.“  K „žádnému střetu nedojde ani v létě“. „Nová dohoda se jednoduše podepíše. Bude hůř…“

Vláda však - namítá moderátor - „přece musí vědět, že půjde-li tou samou cestou škrtů, politicky je s ní do budoucna konec. Proč by tu sebevraždu páchala?“

„Sestaví novou vládu (a s levým křídlem Syrizy se rozejde).“ „Vládu národní koalice“ – „společně s To Potomi, částmi PASOK i Nové demokracie a Zlatého úsvitu“. „Pod heslem, že nemá na vybranou.“