V normálních časech bychom na našem kongresu slavili, ale v normálních časech, bohužel, nežijeme. Po covidových lockdownech s obrovskými dopady do ekonomiky, společnosti, svobody nás všech přišla bezprecedentní vojenská agrese Ruska na Ukrajině.

Všichni jsme šokováni brutalitou ruských vojáků, obrázky vybombardovaných měst a nezměrného lidského utrpení. Tato tragická válka na Ukrajině musí probudit celý západní svět z jisté letargie, která byla dána posledními lety relativně vysokým blahobytem a stabilitou.

Fukuyamův konec dějin prostě nenastal. O svobodu, demokracii, rule of law, vládu práva, hodnotu lidského života budeme i v budoucnu muset aktivně usilovat, a chcete-li, i bojovat. Jsem hrdý, že ČR díky naší vládě spolu s dalšími středoevropskými státy, zejména s Polskem, zastává od začátku zásadový a principiální postoj. Je to i jistá zpětná vazba takzvaným starým členským státům EU a příležitost, aby naše sebevědomí a role v EU vzrostla.

Je samozřejmě těžké se soustředit na jiná témata, když nedaleko od nás zuří válečný konflikt. Nic jiného nám ale nezbývá, protože Česká republika čelí řadě vážných problémů, které doléhají na naše občany. Některé přinesla válka na Ukrajině, na jiné jsme si zadělali my sami. Respektive my ne, ale naši předchůdci.