Nacházíme se na rozcestí. Cesta doleva vede k dalšímu zadlužování, nejisté budoucnosti a krachu veřejných financí. Pravá cesta naopak znamená úspory, návrat do reality, a hlavně dlouhodobou prosperitu. Předkládám vám svou vizi toho, jak se k ní dopracovat – záměrně píši dopracovat, protože základem prosperity je práce.
Jak tedy vypadá recept pro úspěšnou Českou republiku a naši společnou prosperující budoucnost? Základní ingrediencí je malý stát s jasnými a férovými pravidly, která platí stejně pro všechny, bez rozdílu, kliček a výjimek. Stát, který svou agendu převede do 21. století a maximum služeb digitalizuje. Stát, který bude do volné, svobodné, tržní soutěže zasahovat co nejméně.
Poslední roky žijeme ve státě, který je přesným protikladem k tomuto ideálu, ze státu je obtloustlý Otesánek – pravidla jsou jednak složitá, jednak je určitá skupina lidí neustále ohýbá a obchází a lejstra se štosují. I kdyby se všechny úřady naráz digitalizovaly, nic se nezmění – digitalizovaný socialismus zůstává socialismem.
Online projekty – až na výjimky – končí katastroficky. Vzpomeňme třeba na Chytrou karanténu, start sčítání lidu, problémy se stahováním formuláře prokazujícího očkování a mnohé další. Talentovaní lidé odchází pryč a pomoc potřebným je efektivní a účinná asi jako snaha držet dietu složenou pouze z rafinovaného cukru.
Jsme nejvíce zadlužení od Sametové revoluce, státní dluh roste alarmujícím tempem a začínáme těžce pokrývat i mandatorní výdaje. Pokud z této cesty včas nesejdeme, hrozí nám v lepším případě dluhová krize podle řeckého scénáře, které si jednu dobu půjčovalo až na 40% úrok, v tom horším nás čeká kolaps veřejných financí.
Ing. et Ing. Jan Skopeček, Ph.D.
Každý pátý zaměstnanec pracuje pro stát
Výdaje na byrokratický aparát za poslední dekádu drasticky narostly. Aktuálně nás státní zaměstnanci stojí ročně 210 miliard korun. To je o 80 miliard korun víc než v roce 2011. Jen těchto 80 miliard je více než celý rozpočet Ministerstva obrany! Státní sféra zaměstnává téměř 450 tisíc lidí. To znamená, že každý pátý zaměstnanec pracuje pro stát či pro instituci placenou státem. Tuhle armádu ale musí někdo platit. A tím je daňový poplatník.
Místo efektivního státu platíme velký neefektivní a drahý stát s ohromnou byrokratickou armádou. Máme úředníky, kteří hlídají úředníky. Úředníky, kteří řeší EET. EET, které téměř rok během covidu neexistuje. Do toho si v tomto roce si vláda odsouhlasila vznik stavebního superúřadu. Ten bude potřebovat 13 tisíc – ano čtete správně – 13 tisíc úředníků.
Tento moloch stavební řízení stejně nezrychlí. Do toho platíme tisíce pošťáků, desítky tisíc policistů, kteří sedí v kanceláři a řeší stovky hodin administrativní práce. Nestíhají. Šanony se kupí. Vrcholem elektronizace mnohých úřadů je možnost on-line rezervace času na schůzku. To je pro rok 2021 žalostně málo. Nejhorší na tom je, že státní aparát nemusí nic vymýšlet – řešení už dávno existuje. Jmenuje se digitalizace.
Není potřeba nic vynalézat
Je dobře, že se na kulturu a sport dostane jen omezené množství neočkovaných a dále již jen očkovaní?Anketa
Digitalizace. Šílené slovo, za kterým se ale skrývá jednoduchý princip. Co nemusí dělat člověk, ať dělá počítač. Žádné obíhání úřadů, žádné zbytečné tisknutí, podepisování, skenování a poté posílání přes email. Co jde, rovnou dělejme digitálně.
Podívejte se třeba na internetové bankovnictví. Neohrabané webové portály byly nahrazeny moderními aplikacemi schopnými spravovat osobní finance na pár dotyků. Bankovní aplikace nezmiňuji náhodou, stejně jako stát totiž musí mít špičkové zabezpečení před hackery a jinými nenechavci. Stát tak nemusí nic vynalézat, vše už bylo vymyšleno a vynalezeno. Z nabízeného menu digitálních služeb si lze vybírat jako v dobré restauraci. Na druhou stranu ale nesmíme připustit, aby se digitalizace stala záminkou pro větší šmírování nás občanů ze strany státu.
Stát a úředníci sobě, občané sami za sebe!
Ano, koronavirová pandemie nás ovlivnila. Desetitisíce z nás přišli o někoho blízkého. Zároveň jsme byli svědky rozkladu státních služeb v přímém přenosu.
Ač se Andrej Babiš, Alena Schillerová a Karel Havlíček předháněli v miliardových slibech, realita je taková, že více než polovina z oné bezprecedentní pětisetmiliardové sekery zaťaté na dlouhou dobu do rozpočtu České republiky nešla na boj s epidemií a jejími následky, nýbrž na armádu byrokratů a na populistické kroky jako například jednorázový příspěvek seniorům.
To není jen nějaký můj dojem či názor. To je zdrcující hodnocení nezávislého Nejvyššího kontrolního úřadu. To je ponurá realita, kterou lze spojit s inkvizičním zaklekáváním Finanční správy na podnikatele. Zničené podniky, rozvrácené rodiny a bezpráví. Společný jmenovatel? Nadřazené a pohrdavé chování státu. Stát za tichého souhlasu premiéra likvidoval úředníky a vyplácel odměny těm, kdo nejusilovněji zaklekávali. Výsledek? Stát prohrává jeden soudní spor za druhým. Verdikty soudů o nezákonnosti těchto opatření jsou opravdu hořkou pilulkou.
Ta cesta, po které jdeme, je slepá. Kasa není bezedná, další zvyšování daní a obírání poctivých pracujících lidí není možné. Mám vizi pro Českou republiku. Mám vizi pro nadcházející rok i nadcházející dekádu. Chci vám ji představit – chci vás pro ni nadchnout, protože jen díky vaší podpoře se z vize může stát akční plán pro tuto zemi. Restartujme tuto zemi a vraťme ji zpátky na špici Evropy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
