A přes všechny chyby a nezdary se to podařilo. Za ty tři desítky let se skutečně hodně podařilo . Naše země je na tom mnohem líp a lidem se líp žije. A taky se toho hodně pokazilo. Jakoby republika a její politici přestávali sloužit lidem. Jakoby vždy byly důležitější potřeby mocných a silných, než problémy pracujících, rodin a seniorů.

Lidé dnes ztrácejí důvěru ve vlastní vládu a ve vlastní stát. Přestávají věřit tomu, že demokracie jim přináší možnost ovlivňovat vlastní život a budoucnost. Vládnou velké firmy, miliardáři, oligarchové a podivné elity. Když je potřeba ucpat díru v rozpočtu, sáhne se na důchody nebo rodičovský příspěvek. Když přichází krize, nejdříve se pomáhá mocným firmám a holdingům. Když hrozí, že přijde o své zisky akcionář velké firmy, všichni se třesou strachy. Když vyhodí korupčníka z veřejné firmy, nikdy nezapomenou na tučné odstupné. Když přijde dělník nebo zdravotní sestřička v šedesáti o práci, nadávají mu, že je příživník a vláda vymýšlí, jak mu sebrat podporu.

Nechci se s tím smířit. A jako sociální demokrat ani nemohu. Jestliže jsme se kdysi v listopadu 1989 probudili, nesmíme teď spát nebo mlčet k tomu, že se nám společnost rozkládá před očima. Sociální demokraté celých třicet prosazují práva slabších a bojují za jistoty pro české domácnosti. Sociální demokraté svedli řadu těžkých bitev. O bezplatné zdravotnictví a školství, o důstojné a spravedlivé důchody, o zajištění potřeb rodin s dětmi. Zajistili jsme Moderní zákoník práce, slušné pracovní podmínky zaměstnanců, práva spotřebitelů a alespoň trochu rozumný růst minimální mzdy. Byli to sociální demokraté, kdo zajistil, že máme i dnes rozvinutý systém veřejných služeb.