Ministr životního prostředí Richard Brabec dostal od svého šéfa Andreje Babiše jeden základní úkol: za každou cenu uklidnit ekologisty a zelené teroristy, protože se ministr financí chce před národem profilovat především jako stavitel dálnic. Aby dostaly dálnice „zelenou“, je třeba obětovat cokoliv. Nebo skoro cokoliv.

Nejprve byl Brabec minimálně z jedné strany obklopen lidmi blízkými právě Bursíkovi. Náměstkem se stal například Jan Kříž, kterého si prapůvodně přivedl na ministerstvo v roce 2007 Martin Bursík jako dohled nad správným směřováním peněz z evropských fondů. Velký vliv na úřadu má znovu Ladislav Miko - biolog, bývalý ministr životního prostředí a především spoluzakladatel Bursíkovy současné strany LES (což je pátá stranická příslušnost Martina Bursíka, pokud Občanské fórum a Občanské hnutí počítáme jako dvě formace). Zlí jazykové tvrdí, že většina vedení ministerstva (včetně ministra) nemá o ochraně životního prostředí ani potuchy a všichni, kdo problémy odborně znají, jsou tak nebo onak spjati s érou Martina Bursíka.

Každopádně ředitel NP Šumava byl první oběť, alespoň první viditelná oběť toho, jak se změnily poměry. Jiří Mánek byl odvolán (přesnější formulace by zněla „byl donucen se odvolat“) ve chvíli, kdy vyřešil efektivně kůrovcovou krizi, kdy se díky aktivnímu postupu Národního parku dařilo řešit palčivé problémy s nezaměstnaností v šumavských obcích a kdy běží projednávání senátního návrhu zákona o NP Šumava. A jak ředitel odcházel, ministerstvo naopak přišlo s novým Plánem péče o Národní park Šumava, který je především podstatně vstřícnější ke škodlivým broučkům nežli k lidem a který podle samotného ministra směřuje během historicky krátké doby k jednomu cíli, totiž postupně změnit celé území NP Šumava v bezzásahovou zónu.