S naprostým šokem jsem si přečetl prohlášení KSČM k únoru 1948. V prohlášení se píše, že lidově řečeno „mysleli jsme to dobře, ale po tom únoru se to nějak zvrtlo“. Je to opět lež. Dokáži vám, že to nikdy dobře nemysleli a komunistické zvrhlosti plánovali už v roce 1945, možná dříve.

Hned po válce v roce 1945, když se formovala Národní fronta, v ní byly pouze 4 strany. Ta největší a nejsilnější především na venkově, tedy de facto Agrární strana, po silném naléhání právě komunistů a také lidovců, nebyla povolena, byla zakázána, aby nemohla konkurovat především komunistické straně ve volbách v roce 1946. Báli se jí, že by stejně jako v meziválečném období, opět vyhrávala volby. A nejen to. Už v roce 1945 komunisté věděli, že provedou brutální a nehoráznou kolektivizaci venkova. Gottwald sice hřímal, že žádná kolektivizace nebude a proto ho bývalí voliči agrárníků na venkově volili. Jako vždy komunisté lhali, protože kolektivizace už byla dávno připravená. Monstrózní proces s Rudolfem Beranem, představitelem agrárníků, kterého fašisté odsoudili na 10 let vězení, byl v roce 1947 komunisty odsouzen na 20 let. Inu měli zřejmě soutěživého ducha a chtěli fašisty trumfnout. Únor 1948 tedy nebyl začátkem puče, ale byl jeho vyvrcholením, koncem puče dávno započatého už těsně po válce, možná ještě dříve.

Konfiskace půdy, ukradená zvířata a stroje sedlákům a malorolníkům, to byl pak výsledek dlouhodobého útlaku našich vesnic. Staly se chyby, říkají dnešní komunisté. Ne, byla to plánovaná chyba v systému, kde byl komunistický matrix perfektně a do preciznosti naplánovaný.