Pojďme si to připomenout už jen proto, kdyby zase někdo chtěl obhajovat Únor 1948.

11. března 1950 čekala na ruzyňském letišti skupina mladých mužů marně na odlet letadla do Londýna. Přestože letadlo bylo již připraveno k odletu a stanovený čas odletu už minul, pokyn nastoupit do letadla stále nepřichází. Až kolem poledne se netrpěliví mladí muži dozvídají, že odlet byl odložen na příští den.

Kdo to jsou tito mladíci, kvůli kterým byl odlet letadla odložen? Když se v pondělí scházejí, dozvídají se, že se jejich odlet neuskuteční, protože samotný ÚV KSČ si nepřeje, aby se dvojnásobní světoví šampioni v hokeji zúčastnili mistrovství světa v hokeji, které se koná v Londýně. Mezi hráči panuje ohromné rozčarování, naštvání a beznaděj. Někteří odjíždějí domů a část z nich se schází večer v šest hodin v hospůdce „U Herclíků“.

Mladí muži ještě netuší, jak osudné bude pro většinu z nich toto setkání. V hospůdce je veselo a naše parta si spolu s dalšími hosty ráda zazpívá. A tak zní lokálem píseň o velmi populárním fotbalistovi Vlastovi Kopeckém. Stačí, aby v popěvku změnili křestní jméno, a o jejich osudu je rozhodnuto: ,,Nikdo není tak hezkej, jako Venca Kopeckej“ a je z toho hrubá urážka komunistického ministra Kopeckého. S pokračující konzumací alkoholu roste naštvání. Když pak rozhlas odvysílá lživé zprávy o jejich nezdařeném odletu, dávají průchod svému znechucení. Padají slova o sviních komunistických. To už v místnosti jsou dva estébáci, kteří se dostavili na základě udání herečky Anny Kalvodové. Podle policejního záznamu měli se opilí hokejisté hrubě a sprostě vyjadřovat o lidové demokracii, komunistické straně a vládě. Řev a nadávky se neustále stupňovaly. Přijíždí policejní auta a dochází k zatýkání. Hráči jsou převezeni do Bartolomějské. Jsou postupně zatčeni Bubník, Roziňák, Červený, Macelis, Modrý, Konopásek, Kobranov a další. Dne 15. března 1950, v den 11.výročí okupace Československa, přestalo již slavné mužstvo mistrů světa existovat.